Projekt 613
Projekt 613 (v kódu NATO třída Whiskey) je třída stíhacích ponorek středního dosahu, postavených v Sovětském svazu v době studené války.
Specifikace
| Země původu | Sovětský svaz |
|---|
Popis
Ponorky projektu 613, v kódu NATO označované jako třída Whiskey, byly vyvinuty v Sovětském svazu jako náhrada druhoválečných ponorek třídy S. Jejich konstrukce využívala zkušenosti ze studia německých ponorek typu XXI, které Sovětský svaz získal po druhé světové válce. Na rozdíl od oceánských ponorek typu XXI byla třída 613 menší a určena pro střední dosah, přičemž původní německé konstrukci více odpovídala sovětská třída Zulu.
Mezi lety 1951–1957 bylo v sovětských loděnicích postaveno celkem 215 těchto ponorek. Všechny základní varianty byly vyzbrojeny čtyřmi příďovými a dvěma záďovými 533mm torpédomety, s celkovou kapacitou 12 torpéd nebo 24 námořních min. Pohon zajišťovaly dva dieselové motory a dva elektromotory, což umožňovalo dosáhnout rychlosti 18 uzlů na hladině a 13,5 uzlu pod hladinou.
Bojové nasazení a služba
Ponorky projektu 613 byly nasazeny v Sovětském svazu a rozsáhle exportovány do spřátelených zemí. Jejich masová výroba a nasazení měly významný vliv na protiponorkovou obranu NATO v Severním Atlantiku během studené války. Plavidla byla provozována po celou dobu studené války a ještě v roce 1992 jich mělo Námořnictvo Ruské federace 20 kusů, které byly následně rychle vyřazeny.
Celkem bylo spřáteleným zemím dodáno 37 ponorek projektu 613 a dalších 21 vzniklo v Číně. Ponorky sloužily například v Albánii, Bulharsku, Číně, Egyptě, Indonésii, na Kubě, v Severní Koreji a Polsku.
Varianty
Základní stíhací verze. Nesla dvouhlavňový protiletadlový 25mm kanón na přední části nástavby.
Základní stíhací verze. Nesla dvouhlavňový protiletadlový 25mm kanón na přední části nástavby, který doplňoval 57mm dvojkanón (v některých případech ho nahradil 76mm kanón).
Základní stíhací verze bez hlavňové výzbroje.
Základní stíhací verze. Nesla dvouhlavňový protiletadlový 25mm kanón na přední části nástavby.
Základní stíhací verze bez hlavňové výzbroje.
Experimentální přestavba jedné ponorky na nosič jedné protilodní střely P-5 (v kódu NATO SS-N-3 Shaddock).
Přestavba šesti ponorek na nosiče dvou protilodních střel P-5, uložených ve dvou kontejnerech za věží.
Přestavba šesti ponorek na nosiče čtyř protilodních střel P-5, umístěných ve velké nástavbě.
Přestavba čtyř ponorek na radarové ponorky.
Zajímavosti
- Celkem bylo postaveno 215 ponorek této třídy v SSSR a dalších 21 v Číně.
- Projekt 613 byl rozsáhle exportován a sloužil v námořnictvech osmi různých států.
- V roce 1992 mělo ruské námořnictvo stále ještě 20 těchto ponorek ve službě.
- Dochované kusy této třídy jsou vystaveny pouze ve třech muzeích na světě.
- Jedna z ponorek projektu 613 z roku 1954 měla být v roce 2008 přepravena do Prahy pro účely vojenského muzea.
Časté otázky
Kolik ponorek projektu 613 bylo postaveno?
V Sovětském svazu bylo postaveno 215 ponorek této třídy, dalších 21 vzniklo v Číně.
Jaká byla hlavní výzbroj ponorek projektu 613?
Ponorky nesly čtyři příďové a dva záďové 533mm torpédomety, celkem 12 torpéd nebo 24 min.
Které státy používaly ponorky projektu 613?
Ponorky sloužily například v Albánii, Bulharsku, Číně, Egyptě, Indonésii, na Kubě, v Severní Koreji a Polsku.
Jaká byla maximální rychlost ponorky projektu 613?
Ponorka dosahovala rychlosti 18 uzlů na hladině a 13,5 uzlu pod hladinou.