Typsamonabíjecí protitanková puška
ZeměSSSR
Zavedení1941
VýrobceSimonov
Výzbrojnáboj ráže 14,5 mm
Posádka2 muži
PTRS — Ruční palné zbraně
📷 Wikimedia Commons

Specifikace

Země původuSovětský svaz
Zavedení1941

Popis

Samonabíjecí protitanková puška PTRS-41 byla vyvinuta konstruktérem Simonovem v roce 1941 a ještě téhož roku zahájena její sériová výroba. Zbraň využívala náboj ráže 14,5 mm s ocelovým nebo wolframovým jádrem, který dokázal probít 25 mm pancíř na vzdálenost 500 m. Některé zdroje uvádějí, že na vzdálenost 300 m dokázala střela prorazit až 40 mm silný pancíř, pokud dopadla pod úhlem 90°.

Protitanková puška PTRS měla samonabíjecí závěrový mechanismus s odběrem prachových plynů a zásobník na pět nábojů. Tyto složité prvky vyžadovaly náročnější údržbu a přispívaly k větší poruchovosti zbraně. V dobových předpisech se uvádí, že PTRS měla oproti typu PTRD lepší technické parametry, které umožňovaly vyšší účinnost.

Bojové nasazení a služba

PTRS byla s úspěchem používána proti německé technice s slabším pancéřováním, jako byla obrněná vozidla a tanky starší generace. Proti novějším německým tankům však byla v čelním boji neúčinná, proto bylo střelcům doporučováno střílet do pásů, z boku či zezadu pod věž, do prostoru motoru a palivových nádrží, na hnací kola, zaměřovače či periskopy.

PTRS nebyla tak rozšířená jako protitanková puška PTRD-41, ale přesto představovala důležitou zbraň v boji proti slaběji pancéřovaným nepřátelským vozidlům.

Zajímavosti

Časté otázky

Kdo vyvinul protitankovou pušku PTRS-41?

Byla vyvinuta konstruktérem Simonovem v roce 1941.

Jaký náboj používala PTRS-41?

Používala náboj ráže 14,5 mm s ocelovým nebo wolframovým jádrem.

Jaká byla průbojnost PTRS-41?

Dokázala probít 25 mm pancíř na vzdálenost 500 m, případně až 40 mm na 300 m při dopadu pod úhlem 90°.

Jaký byl zásobník PTRS-41?

Měla zásobník na pět nábojů.

Podobná technika

Zdroje