Bosna a Hercegovina

Území Bosny a Hercegoviny bylo od 8. století př. n. l. osídleno ilyrskými kmeny, které se vyvinuly do království, jako například Ardijejci a Dardani. Tyto kmeny měly vlastní vojenské struktury a kultury, včetně významných pevností a opevnění, například Daorson. V 1. století př. n. l. až 1. století n. l. probíhaly na území těžké boje mezi Ilyry a Římany, zejména během povstání Bellum Batonianum (6–9 n. l.). Po římské anexi se oblast stala součástí římské provincie Dalmácie a později byla ovlivněna invazemi germánských kmenů a slovanskými migracemi ve 6. a 7. století.

Ve středověku se Bosna vyvinula v samostatnou politickou jednotku – Bosenský banát, později Bosenské království, které se stalo významnou vojenskou mocností západního Balkánu. V této době probíhaly konflikty s Uherským královstvím a Byzantskou říší, a také vnitřní mocenské boje mezi šlechtickými rody Šubićů a Kotromanićů. V roce 1377 byl korunován první bosenský král Tvrtko I. V 15. století však království upadlo a v roce 1463 bylo dobyto Osmanskou říší, což znamenalo zásadní změnu vojenské organizace a strategie v regionu.

Po dobytí Osmanskou říší byla Bosna začleněna jako provincie Osmanské říše a podrobena novému vojenskému a správnímu systému. Osmanská armáda zde zavedla nové vojenské jednotky a taktiky, a místní obyvatelstvo se částečně islamizovalo. Bosna byla významnou příhraniční oblastí, kde probíhaly četné vojenské konflikty a povstání, například povstání Huseina Gradaščeviće v 19. století, které usilovalo o autonomii Bosny vůči centrální osmanské vládě. V této době také Bosňané sloužili v osmanských vojenských kampaních a dosahovali vysokých hodností.

Po Berlínském kongresu v roce 1878 přešla Bosna a Hercegovina pod správu Rakousko-Uherska, které zavedlo moderní vojenskou správu a infrastrukturu. Toto období přineslo profesionalizaci ozbrojených sil a začlenění do rakousko-uherského vojenského systému, což mělo vliv na vojenskou kulturu a organizaci v regionu až do konce první světové války.

V meziválečném období byla Bosna a Hercegovina součástí Království Jugoslávie a po druhé světové válce se stala jednou z republik Socialistické federativní republiky Jugoslávie. V tomto období byla vojenská organizace integrována do jugoslávských ozbrojených sil. Po rozpadu Jugoslávie v roce 1992 vyhlásila Bosna a Hercegovina nezávislost, což vedlo k bosenské válce (1992–1995), významnému ozbrojenému konfliktu s etnickými a politickými motivy, který skončil Daytonskou dohodou.

Po skončení bosenské války byla země rozdělena na dvě autonomní entity a distrikt Brčko, což ovlivnilo i strukturu ozbrojených sil. Současné ozbrojené síly Bosny a Hercegoviny jsou organizovány v rámci těchto entit a podléhají civilní kontrole. Země je kandidátem na členství v NATO a usiluje o integraci do mezinárodních bezpečnostních struktur.