Obléhání Sarajeva

Po smrti maršála Josipa Broze Tita v roce 1980 došlo k výraznému nárůstu nacionalistických nálad v Jugoslávii, což vedlo k rozkolům mezi etnickými skupinami. V Bosně a Hercegovině se po prvních vícestranných volbách v roce 1990 a následném vyhlášení nezávislosti Chorvatska a Slovinska rozvinul spor o setrvání v Jugoslávii, který vyústil v napětí mezi Srby, Bosňáky a Chorvaty.

V roce 1991 byl vypracován plán RAM, jehož cílem bylo organizovat Srby mimo Srbsko a připravit rámec pro nový srbský stát. Bosna a Hercegovina vyhlásila nezávislost v říjnu 1991 a následovalo referendum v únoru 1992, které Srbové bojkotovali. To vedlo k vytvoření Srbské republiky Bosna a Hercegovina (později Republika srbská) a k eskalaci konfliktu.

Jugoslávská lidová armáda (JNA) rozmístila v zimě 1991/1992 na kopcích kolem Sarajeva těžké dělostřelectvo a tanky, celkem asi 150 minometů a 250 tanků, a připravila obléhání podle plánu z konce roku 1991. Po vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny byla JNA nahrazena Armádou Republiky srbské (VRS) pod velením generála Ratka Mladiće.

Obranu města zajišťovala Armáda Republiky Bosny a Hercegoviny (ARBiH) s přibližně 70 000 vojáky, kteří však byli špatně vybaveni a neměli těžké zbraně či obrněnou techniku. Srbské síly měly výhodu v těžké vojenské technice a geografické poloze, neboť ovládaly kopce obklopující město.

Obléhání začalo 5. dubna 1992, kdy JNA obsadila letiště Sarajevo a srbské síly zahájily ostřelování města. Od 2. května 1992 byla zavedena úplná blokáda města, kdy byly zablokovány hlavní přístupové cesty a přerušeny dodávky potravin, léků, vody, elektřiny a plynu.

Během obléhání bylo město denně ostřelováno z více než 200 pozic v okolních kopcích, přičemž srbské jednotky používaly dělostřelectvo, tanky a odstřelovače. Obránci města, ARBiH, uskutečnili několik desítek ofenziv, které však nebyly úspěšné a obléhání nebylo prolomeno.

V roce 1993 došlo k významným událostem, jako byla vražda místopředsedy vlády Hakiji Turajliće a vyhlášení Sarajeva za bezpečnou oblast OSN. V roce 1994 byly spáchány masakry na tržišti Markale, které vedly k mezinárodnímu zásahu NATO.

Obléhání bylo ukončeno po letecké kampani NATO s kódovým označením operace Rozhodná síla v roce 1995 a následném podpisu Daytonské dohody v prosinci 1995.

Během obléhání bylo zabito celkem 13 952 lidí, z toho 5 434 civilistů. Armáda Republiky Bosny a Hercegoviny utrpěla 6 137 obětí, zatímco bosenskosrbské síly měly 2 241 zabitých vojáků. Tyto údaje jsou doložené; odhady se neliší.

Obléhání Sarajeva bylo nejdelším obléháním hlavního města v moderní vojenské historii a mělo devastující dopad na město i jeho obyvatele. Vznikly rozsáhlé materiální škody, bylo zničeno až 35 tisíc budov a obyvatelstvo města trpělo nedostatkem základních služeb i vysokými civilními ztrátami.

Po válce Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii odsoudil několik srbských představitelů za zločiny proti lidskosti spáchané během obléhání, včetně terorismu. Mezinárodní společenství vynaložilo značné prostředky na rekonstrukci města, přičemž stopy obléhání byly patrné ještě deset let po skončení konfliktu.

Obléhání také přispělo k mezinárodnímu zásahu NATO a k podpisu Daytonské dohody, která ukončila bosenskou válku a nastavila nový politický řád v Bosně a Hercegovině.