Bitva u 73 Easting

Bitva u 73 Easting se odehrála 26. února 1991 během války v Zálivu mezi koaličními obrněnými jednotkami (zejména americkým VII. sborem a britskou 1. obrněnou divizí) a iráckými elitními jednotkami Republikánské gardy a Tawakalna divize. Bitva byla součástí rozsáhlé pozemní operace "Operation Desert Sabre", jejímž cílem bylo rychle proniknout do Iráku, zablokovat ústup iráckých sil z Kuvajtu a zničit elitní irácké divize, které mohly ohrozit postup koaličních jednotek do Kuvajtu.

Operace začala 23. února 1991 průlomem přes hranici Saúdské Arábie a Iráku, po kterém následoval rychlý postup VII. sboru na východ. Irácký odpor byl zpočátku rozptýlený a slabý, ale postupně se koaliční jednotky dostaly do kontaktu s dobře připravenými obrannými pozicemi elitních iráckých jednotek, které se snažily bránit hlavní zásobovací trasu a zpomalit postup koaličních sil.

Hlavní americkou jednotkou v bitvě byl 2nd Armored Cavalry Regiment (2nd ACR), který měl asi 4 500 mužů a sloužil jako průzkumný a zabezpečovací prvek VII. sboru. Skládal se ze tří pozemních eskadron, eskadrony útočných vrtulníků a podpůrné eskadrony. Každá pozemní eskadrona měla tři jízdní roty, tankovou společnost, baterii samohybných houfnic a velitelskou rotu. Irácké síly tvořily především brigády Tawakalna divize a 12th Armored Division, které měly dobře vybudované obranné pozice a připravené záložní pozice.

Velitel VII. sboru generál Frederick M. Franks Jr. nařídil 2nd ACR, aby postupoval na východ, lokalizoval nepřítele a zabránil mu v pohybu, ale vyhnul se rozhodujícímu zapojení, aby neztratil svobodu manévru. 2nd ACR měl za úkol vyčistit oblast od nepřátelských průzkumných sil a umožnit mechanizovaným brigádám 1st Infantry Division dokončit zničení iráckých jednotek.

Bitva začala ráno 26. února, kdy 2nd ACR postupoval v linii tří eskadron a narazil na irácké jednotky Tawakalna divize a 12th Armored Division rozmístěné v obranných pozicích. Přes silné pískové bouře a omezenou viditelnost americké jednotky postupovaly a vedly průzkum, přičemž nižší eskadrony nižších stupňů nižily irácké průzkumné pozice.

Kolem 15:45 začala hlavní fáze bitvy, kdy E Troop (Eagle) 2nd ACR dosáhla linie 70 Easting a narazila na dobře připravenou obranu irácké 18. brigády Tawakalna divize. Následovala intenzivní tanková bitva, během níž americké tanky M1A1 Abrams a obrněná vozidla Bradley zničily desítky iráckých tanků T-72 a dalších vozidel, přičemž americké ztráty byly minimální.

Současně I Troop (Iron) a G Troop (Ghost) vedly boje v sousedních sektorech, přičemž G Troop čelil několika vlnám iráckých protiútoků včetně tankových a pěchotních útoků v údolí (wadi). Intenzivní palebná podpora dělostřelectva, vrtulníků a letecké podpory zabránila nepříteli v průlomu. Boje trvaly až do večera, kdy G Troop byl nakonec vystřídán tankovou společností H Troop.

Ztráty amerických jednotek byly minimální, zahrnovaly jednoho padlého vojáka a zničený obrněný transportér Bradley. Irácké ztráty byly značné, zahrnovaly desítky zničených tanků a obrněných vozidel a stovky padlých a zajatých vojáků. Přesná čísla iráckých ztrát nejsou spolehlivě doložena.

Bitva u 73 Easting byla označena jako jedna z posledních velkých tankových bitev 20. století a představovala rozhodující vítězství koaličních sil v pozemní fázi války v Zálivu. Zničení dvou iráckých brigád významně oslabilo schopnost irácké Republikánské gardy bránit hranice a umožnilo koaličním jednotkám pokračovat v postupu do Iráku a Kuvajtu.

Tato bitva také demonstrovala převahu moderní americké obrněné techniky, taktiky a koordinace s leteckou podporou nad iráckými silami. Výsledek bitvy přispěl k rychlému ukončení pozemních bojů a následnému příměří mezi koalicí a Irákem.