Bitva u Ninive

Bitva u Ninive byla rozhodujícím střetnutím poslední římsko-perské války, která probíhala v letech 602 až 628. Konflikt začal poté, co byl byzantský císař Maurikios svržen a zavražděn uzurpátorem Fokou, což perský velkokrál Husrav II. využil jako záminku k zahájení války proti Byzantské říši pod záminkou pomsty za smrt svého dobrodince.

V prvních letech války slavili Peršané úspěchy a obsadili rozsáhlá území v Levantě, Egyptě a Malé Asii. Situace se změnila až s nástupem císaře Herakleia, který zahájil sérii protiofenzív a postupně převzal iniciativu. V roce 626 se Peršané spolu s Avary neúspěšně pokusili dobýt Konstantinopol, což znamenalo zlom ve válce a umožnilo Herakleiovi přenést boje na perské území.

Byzantské vojsko vedl císař Herakleios, který do Mezopotámie vpadl s armádou čítající podle anglické Wikipedie 25 000 až 50 000 mužů. Původně jej doprovázelo také 40 000 Göktürků, kteří však brzy dezertovali kvůli neobvyklým zimním podmínkám. Herakleiosovi vojáci byli zkušení a motivovaní, navíc byli schopni využít výhod terénu a momentu překvapení.

Perskou armádu vedl Rhahzadh, který měl k dispozici 12 000 mužů a očekával posily v počtu 3 000, ty však dorazily příliš pozdě. Perské síly byly vyčerpané dlouhým tažením a měly problémy se zásobováním, protože Herakleios postupoval rychle a využíval místní zdroje.

Herakleios zahájil v polovině září 627 překvapivou zimní invazi do sásánovské Mezopotámie. Po překročení řeky Velký Zab 1. prosince se utábořil poblíž ruin starověkého Ninive. Herakleios zvolil vhodné bojiště na pláni západně od Velkého Zabu, kde mohl využít předností byzantské pěchoty v boji zblízka a omezit výhodu perských střelců díky husté mlze.

Bitva začala 12. prosince, kdy Rhahzadh rozestavil své síly do tří útvarů a zaútočil. Herakleios předstíral ústup, aby Peršany vylákal na otevřenou pláň, a poté obrátil své jednotky k protiútoku. Po osmi hodinách tvrdých bojů se Peršané stáhli do blízkých kopců.

Podle některých byzantských pramenů došlo během bitvy k souboji mezi Herakleiem a Rhahzadem, při němž měl Herakleios perského velitele zabít, nicméně pravdivost této epizody je zpochybňována. Jisté je, že Rhahzadh v bitvě padl a perské posily dorazily příliš pozdě, aby mohly výsledek ovlivnit.

Podle anglické Wikipedie činily perské ztráty 6 000 padlých, zatímco ztráty byzantské strany nejsou ve zdrojích uvedeny.

Porážka u Ninive znamenala pro Sásánovskou říši katastrofu a vedla k vnitřnímu rozkladu. Perská armáda se vzbouřila, svrhla Husrava II. a na trůn dosadila jeho syna Kaváda II., který však brzy zemřel, což uvrhlo říši do období anarchie.

Herakleios získal zpět všechna území ztracená během války, včetně významných relikvií, a Byzantská říše byla na krátký čas obnovena v původních hranicích. Obě říše však byly válkou natolik vyčerpány, že nedokázaly čelit nastupující muslimské expanzi, která v následujících desetiletích zásadně změnila poměry v oblasti a znamenala konec Sásánovské říše.