Válka v Perském zálivu

Po skončení irácko-íránské války v roce 1988 byl režim Saddáma Husajna finančně zruinován a dlužil značné částky Kuvajtu a Saúdské Arábii. OPEC stanovil limity těžby ropy, které Kuvajt překročil, což vedlo k poklesu cen ropy a znehodnocení iráckých příjmů. Irák obvinil Kuvajt z ekonomické války a neoprávněné těžby ropy na sporném poli Rumajlá a tvrdil, že Kuvajt je historicky součástí Iráku. Tyto spory a ekonomické problémy vyústily v iráckou invazi do Kuvajtu 2. srpna 1990.

Mezinárodní společenství reagovalo odsouzením invaze a Rada bezpečnosti OSN uvalila sankce na Irák. Saúdská Arábie požádala USA o vojenskou ochranu, což vedlo k vytvoření široké koalice států, která měla za cíl osvobodit Kuvajt a zabránit dalšímu iráckému postupu v regionu.

Irácká armáda disponovala přibližně 100 000 vojáky a 300 tanky při invazi do Kuvajtu, zatímco obrana Kuvajtu čítala asi 16 000 mužů. Koalice tvořená 28 státy, včetně USA, Saúdské Arábie, Spojeného království, Francie a Egypta, nasadila přibližně 300 000 vojáků. Velitelem koaličních sil byl generál Norman Schwarzkopf, který plánoval nejprve zničit irácké radarové a protiletecké systémy, aby získal leteckou převahu.

Koalice zahájila operaci Pouštní štít na obranu Saúdské Arábie a později operaci Pouštní bouře s cílem osvobodit Kuvajt. Irácký prezident Saddám Husajn odmítal stáhnout své jednotky a vyhlásil, že jakýkoli pokus o vyhnání Iráku povede k „matce bitev“.

2. srpna 1990 irácké jednotky rychle obsadily Kuvajt, přičemž kuvajtská obrana byla rozdrcena během 12 hodin. Irák instaloval na okupovaném území loutkovou vládu a anektoval Kuvajt. Mezinárodní společenství reagovalo rezolucemi OSN a vytvořením koalice pro vojenskou intervenci.

Od srpna 1990 do ledna 1991 probíhala operace Pouštní štít, kdy koalice budovala své síly v regionu. 17. ledna 1991 začala operace Pouštní bouře masivním leteckým a námořním bombardováním iráckých cílů, včetně radarů a protileteckých systémů, což vedlo k rychlému získání letecké převahy.

24. února 1991 zahájila koalice pozemní útok, který zahrnoval obchvatné manévry a diverzní útoky na Kuvajt. Irácká armáda byla rychle poražena, republikánská garda obklíčena a po 100 hodinách byla vyhlášena příměří. Kuvajt byl osvobozen a koaliční síly postoupily na irácké území, ale další postup byl zastaven.

Na straně koalice bylo zaznamenáno kolem 400 mrtvých a necelých 1000 zraněných. Irácké ztráty jsou velmi nejasné a odhady se pohybují od 1 500 až do 200 000 obětí, přičemž nejčastěji se uvádí 25 000 až 75 000 vojáků a několik tisíc civilistů. Do zajetí koalice padlo přibližně 71 000 iráckých vojáků.

Válka vedla k osvobození Kuvajtu a zastavení irácké expanze v regionu, avšak Saddám Husajn zůstal u moci. Irák utrpěl těžké ztráty na vojenské technice a armádě, která již nikdy nedosáhla síly z roku 1990. OSN uvalila na Irák dlouhodobé ekonomické sankce, které trvaly až do začátku druhé války v Zálivu v roce 2003.

Ekologické škody byly značné, zejména kvůli zapálení ropných vrtů Kuvajtu a úniku ropy do moře. Válka také přinesla nové vojenské technologie a změnila mediální pokrytí konfliktů, přičemž se objevila živá vysílání z fronty a embedded journalism. Někteří veteráni trpí syndromem války v Perském zálivu, který zahrnuje různé zdravotní problémy.