Scud
Sovětská balistická raketa krátkého dosahu, hojně exportovaná a nasazovaná v mnoha konfliktech po celém světě.
Specifikace
| Země původu | Sovětský svaz |
|---|---|
| Zavedení | 1957 |
| Typ | balistická raketa krátkého dosahu |
| Dostřel | ~300 km (dle verze) |
Popis
Scud je označení pro sérii taktických balistických raket vyvinutých v Sovětském svazu během studené války. Vývoj začal na základě požadavku na raketu s výkony podobnými německé V-2, ale s menšími rozměry a schopností používat skladovatelné pohonné hmoty. První verze, R-11 (SS-1B Scud-A), byla vyvinuta v Koroljovově konstrukční kanceláři a do služby vstoupila v roce 1957, pozdější varianty (R-17, R-300 Elbrus) vznikaly v Makejevově SKB-385.
Konstrukčně jde o rakety na kapalné palivo (kerosin a inhibovaná dýmavá kyselina dusičná), přičemž nádrže tvoří většinu objemu střely. Rakety jsou vybaveny gyroskopickými řídicími systémy a mohou nést různé typy hlavic – konvenční, jaderné i chemické. Odpalovací zařízení může být buď v silu, nebo na mobilním podvozku (např. MAZ-543/MAZ-7310).
Bojové nasazení a služba
Scudy byly poprvé bojově nasazeny Egyptem proti Izraeli během Jomkipurské války v roce 1973. Výrazněji se proslavily během íránsko-irácké války a zejména v Sovětské válce v Afghánistánu, kde bylo odpáleno přes 2000 raket. Válka v Zálivu v roce 1991 přinesla masivní mediální pozornost, když Irák použil své modifikované varianty (Al-Hussein, Al-Abbas) proti Izraeli a Saúdské Arábii; celkem bylo odpáleno 93 raket, z toho 86 úspěšně.
Scudy byly dále použity v občanské válce v Jemenu (1994), během druhé čečenské války (Rusko odpálilo 250 raket na Groznyj mezi 1999–2001), v Libyi a v konfliktu v Jemenu po roce 2015, kde byly některé rakety zneškodněny systémem Patriot. Rakety a jejich odvozeniny byly exportovány do mnoha zemí a často používány v regionálních konfliktech.
Varianty
První verze, vyvinutá v 50. letech, s maximálním doletem 270 km (s jadernou hlavicí 150 km); používána jako mobilní jaderný úderný prostředek.
Námořní varianta pro odpalování z ponorek; první odpal SLBM na světě v roce 1955.
Nejrozšířenější varianta, ve službě od 60. let, schopná nést různé typy hlavic, dolet cca 300 km.
Verze s prodlouženým doletem (až 500–600 km), ale sníženou přesností a menší hlavicí.
Varianta s oddělitelnou hlavicí a terminálním naváděním, zvýšená přesnost (CEP 50 m), určena zejména pro export.
Zajímavosti
- Název Scud je západní kódové označení, v SSSR byly rakety označovány jako R-11, R-17 nebo R-300 Elbrus.
- První odpal balistické rakety z ponorky na světě provedl SSSR s variantou R-11FM v roce 1955.
- Během války v Zálivu v roce 1991 irácké modifikované Scudy často selhávaly při návratu do atmosféry a rozpadaly se na více částí.
- Scud je jednou z mála balistických raket, které byly masově použity v bojových podmínkách v různých konfliktech.
- Různé odvozeniny Scudu vyráběly a používaly i další státy, například Severní Korea (Hwasong-5/6), Írán (Shahab-1/2) nebo Sýrie (Golan-1/2).
Významné nasazení
Válka mezi Íránem a Irákem
Válka v Zálivu (1991)
Uživatelé
Sovětský svaz a řada dalších států
Časté otázky
Jaký je maximální dolet základních verzí rakety Scud?
Dolet se liší podle varianty: Scud-A (R-11) až 270 km, Scud-B (R-17) cca 300 km, Scud-C až 500–600 km.
Jaké typy hlavic může Scud nést?
Scud může nést konvenční, jaderné (5–80 kilotun) i chemické hlavice.
Které země používaly nebo vyráběly odvozeniny Scudu?
Mezi uživatele a výrobce patří SSSR/Rusko, Egypt, Irák, Severní Korea, Írán, Sýrie a další státy.
Jaký byl význam Scudu ve válce v Zálivu?
Irák použil modifikované Scudy k útokům na Izrael a Saúdskou Arábii, což mělo velký mediální a vojensko-strategický dopad.