R-7
R-7 (rusky Р-7) je výrobní typové označení první sovětské mezikontinentální balistické rakety, běžně známé pod přezdívkou Semjorka (rusky Семёрка, česky tedy sedmička).
Specifikace
| Země původu | Sovětský svaz |
|---|---|
| Zavedení | 1959 |
Popis
R-7, známá také pod přezdívkou Semjorka, byla první sovětskou mezikontinentální balistickou raketou a zároveň první raketou, která vynesla umělou družici na oběžnou dráhu Země. Konstrukčně šlo o jedenapůlstupňovou raketu s paralelním uspořádáním stupňů, kde čtyři boční bloky tvořily první stupeň a centrální blok druhý stupeň. Všechny stupně využívaly čtyřkomorové vysokotlaké kapalinové raketové motory na kerosin T-1 a kapalný kyslík, přičemž řízení letu zajišťoval kombinovaný inerciální a radiotechnický systém.
Vývoj rakety probíhal v konstrukční kanceláři OKB-1 pod vedením S. P. Koroljova na základě rozhodnutí Rady ministrů SSSR z roku 1954. První prototypy byly vyrobeny v Podlipkách a sériová výroba byla později přesunuta do Kujbyševa. Motory vyvinula OKB-456 pod vedením V. P. Gluška. Raketa byla navržena tak, aby mohla přepravovat díly železnicí, což ovlivnilo její rozměry a konstrukci.
Bojové nasazení a služba
R-7 byla zavedena do výzbroje Sovětské armády v letech 1959 až 1960, přestože nebyly dokončeny všechny letové zkoušky. Pro potřeby raketových vojsk byly vybudovány vypouštěcí rampy na kosmodromu Bajkonur a na nové základně poblíž města Pleseck, která byla uvedena do plné bojové pohotovosti v říjnu 1959. V roce 1960 byla R-7 postupně stahována z výzbroje a nahrazována pokročilejší verzí R-7A.
Raketa byla pro vojenské účely nevhodná kvůli dlouhé přípravě ke startu, rozsáhlému technickému zázemí a neschopnosti skrýt vypouštěcí rampy před průzkumem. V bojové pohotovosti mohla být udržována maximálně jeden měsíc.
Varianty
Vylepšená verze s doletem až 12 000 km, která nahradila původní R-7 ve výzbroji.
Upravená verze R-7 použitá k vynesení první umělé družice Sputnik 1.
Odvozená nosná raketa pro kosmické lety.
Další nosná raketa vyvinutá na základě R-7.
Nosná raketa pro vynášení družic na vysoké oběžné dráhy.
Další modifikace odvozená z R-7.
Modernizovaná verze, která je základem pro současné ruské nosné rakety.
Zajímavosti
- R-7 byla první raketou, která vynesla umělou družici na oběžnou dráhu Země – Sputnik 1 dne 4. října 1957.
- Kódové označení používané ministerstvem obrany USA bylo SS-6, v rámci NATO pak Sapwood.
- R-7 byla schopná dopravit bojovou hlavici o hmotnosti kolem 3 tun na vzdálenost 8800 km.
- Motory všech stupňů byly zažehovány současně přibližně 4 sekundy před vzletem pomocí pyropatron.
- Paralelní uspořádání stupňů bylo zvoleno kvůli omezením přepravy dílů železnicí.
Časté otázky
Kdo byl hlavním konstruktérem rakety R-7?
Hlavním konstruktérem byl Sergej Pavlovič Koroljov.
Jaký byl maximální dolet rakety R-7?
Raketa byla schopná dopravit bojovou hlavici na vzdálenost 8800 km.
Proč byla R-7 nevhodná pro vojenské nasazení?
Vyžadovala dlouhou přípravu ke startu, rozsáhlé technické zázemí a její rampy nebylo možné skrýt před průzkumem.
Jaké další rakety byly vyvinuty na základě R-7?
Na základě R-7 vznikly nosné rakety Sputnik, Vostok, Voschod, Molnija, Poljot a Sojuz.