Ch-20
Ch-20 (v kódu NATO AS-3 Kangaroo) byla sovětská letecká nadzvuková střela s plochou drahou letu vyzbrojená jadernou a později termojadernou hlavicí.
Specifikace
| Země původu | Sovětský svaz |
|---|---|
| Zavedení | 1959 |
Popis
Vývoj střely Ch-20 začal v roce 1954 pod označením Kometa K-20. Jejím cílem bylo umožnit sovětským strategickým bombardérům Tupolev Tu-95K provádět jaderné údery z oblastí mimo dosah nepřátelské protivzdušné obrany. Vývojem byla pověřena Mikojanova konstrukční kancelář OKB-155, přičemž naváděcí systém vyvíjela KB-1. Prototyp střely byl testován v letech 1957–1958 a vojskové zkoušky byly dokončeny 1. listopadu 1959. Komplex K-20 byl oficiálně zařazen do výzbroje 9. září 1960.
Střela Ch-20 měla šípová křídla o úhlu 55°, jednoduchou ocasní plochu a byla poháněna proudovým motorem Ljulka AL-7FK s tahem 60–70 kN. Její konstrukce byla ovlivněna experimentálním letounem Mikojan-Gurevič I-7U. Výzbroj tvořila jaderná nebo později silnější termonukleární hlavice o síle až 3 Mt TNT, alternativně mohla být nesena i konvenční hlavice. Střela byla nesena polozapuštěná pod trupem letounu Tu-95K na speciálním závěsníku a chráněna aerodynamickým krytem.
Bojové nasazení a služba
Střela Ch-20 byla ve výzbroji Sovětského svazu v letech 1960–1991. Jejím primárním určením bylo zasazovat jaderné údery cílům na území USA, později byla určena i k útokům proti válečným lodím. Provoz komplexu Tu-95K/Ch-20 ukázal, že dolet letounu kvůli hmotnosti střely a zvýšenému odporu poklesl, což vedlo k vývoji verze Tu-95KD schopné doplňování paliva za letu.
Střela byla vyřazena na základě odzbrojovací dohody START I. Vypuštění probíhalo ve výšce 15 000 m, střela letěla rychlostí 1850 km/h ve výšce 20 000 m a měla dolet 350–800 km.
Varianty
Základní verze střely s jadernou hlavicí.
Modernizovaná verze s termonukleární hlavicí.
Zajímavosti
- Střela Ch-20 byla ve výzbroji Sovětského svazu více než 30 let (1960–1991).
- Vývojem naváděcího systému byla pověřena samostatná konstrukční kancelář KB-1.
- Střela byla původně určena k útokům na území USA, později i proti válečným lodím.
- Proudový motor Ljulka AL-7FK byl převzat z experimentálního stíhacího letounu Mikojan-Gurevič I-7U.
- Střela byla vyřazena na základě odzbrojovací dohody START I.
Časté otázky
Jaký byl hlavní nosič střely Ch-20?
Hlavním nosičem střely Ch-20 byl strategický bombardér Tupolev Tu-95K.
Jaká byla maximální rychlost střely Ch-20?
Maximální rychlost střely Ch-20 byla 1850 km/h.
Jaký byl maximální dolet střely Ch-20?
Dolet střely Ch-20 byl 350–800 km.
Jaký typ hlavice mohla střela Ch-20 nést?
Střela mohla nést jadernou, termonukleární hlavici do 3 Mt nebo konvenční hlavici o hmotnosti 2300 kg.