Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
Vojenské dějiny, obranný průmysl a technika. 1 zpracovaná událost od nejstarších dějin po současnost.
Palau, ostrovní stát v západním Tichomoří, nemá vlastní armádu a spoléhá na obrannou záruku Spojených států amerických v rámci Dohody o volném sdružení. Jeho vojenská historie je úzce spjata s koloniálními mocnostmi, především Španělskem, Německem, Japonskem a Spojenými státy, které zde měly strategický zájem během světových válek.
Během druhé světové války sehrály palauské ostrovy významnou roli v tichomořském tažení, zejména v bitvě o Peleliu, kde se střetly americké a japonské jednotky. Po válce byly ostrovy spravovány Spojenými státy jako součást Poručenského území Tichomořské ostrovy, než získaly plnou suverenitu v roce 1994. Palau tak představuje příklad malého ostrovního státu s omezenými vlastními vojenskými kapacitami, který využívá strategické partnerství s USA pro zajištění své obrany.
První evropské vojenské a kolonizační aktivity na Palau jsou spojeny se španělskou nadvládou od roku 1885, kdy ostrovy byly součástí Španělské Východní Indie. Španělé však neprováděli aktivní kolonizaci ani vojenské operace na ostrovech. Po porážce Španělska ve španělsko-americké válce v roce 1898 byly ostrovy v roce 1899 prodány Německu, které je začlenilo do své kolonie Německá Nová Guinea, a to bez významných vojenských konfliktů.
Německo zavedlo na Palau organizované využívání přírodních zdrojů a zakládalo kokosové plantáže, přičemž místní obyvatelstvo bylo nuceno k práci. Vojenská přítomnost byla však omezená a bez větších konfliktů. V roce 1914 během první světové války ostrovy obsadilo Japonsko, které je po porážce Německa získalo formálně v roce 1919 na základě Versailleské smlouvy.
Pod japonskou správou od roku 1920 se Palau stalo součástí Jihomořské správní oblasti. Japonsko zde vybudovalo infrastrukturu a zavedlo vojenská opevnění, zejména koncem 30. let 20. století. Během druhé světové války se Palau stalo významnou vojenskou základnou Japonska, odkud byly plánovány útoky na Filipíny. V roce 1944 proběhly na ostrovech Peleliu a Angaur těžké boje mezi americkými a japonskými jednotkami, známé jako bitvy o Peleliu a Angaur, které byly součástí širší kampaně na Mariany a Palau.
Po skončení druhé světové války byla Palau spravována Spojenými státy jako součást Poručenského území Tichomořské ostrovy od roku 1947. USA zde zajišťovaly bezpečnost a rozvoj infrastruktury, přičemž vojenská přítomnost byla součástí širšího amerického strategického zájmu v Pacifiku. V tomto období nedošlo k významným vojenským konfliktům na území Palau.
Po referendu v roce 1978, kdy se obyvatelé Palau vyslovili proti připojení k Federativním státům Mikronésie, začalo období přechodu k samostatnosti. V roce 1982 byla podepsána Dohoda o volném sdružení se Spojenými státy, která zajišťuje obranu Palau americkou armádou. Palau se stalo plně suverénním státem v roce 1994, přičemž nemá vlastní ozbrojené síly a spoléhá na obranu USA.
V roce 1944 proběhla na ostrově Peleliu těžká bitva mezi americkými a japonskými jednotkami, která byla součástí kampaně na Mariany a Palau; bitva byla jednou z nejkrvavějších v tichomořském divadle.
Současně s bitvou o Peleliu probíhala v roce 1944 bitva o ostrov Angaur, kde se střetly americké a japonské síly; ostrov byl po těžkých bojích dobyt Američany.
V roce 1914 během první světové války obsadilo Japonsko Palau, které bylo do té doby německou kolonií, a po válce získalo jeho správu mandátem Společnosti národů.
Palau nemá vlastní ozbrojené síly a jeho obrana je zajišťována Spojenými státy americkými v rámci Dohody o volném sdružení. Tato dohoda umožňuje USA přístup k vojenským zařízením na území Palau a zajišťuje bezpečnost země bez nutnosti udržovat vlastní armádu. Vojenská kultura Palau je proto úzce spjata s americkými obrannými strukturami a regionálními bezpečnostními zájmy USA v Tichomoří.
Historicky byla vojenská přítomnost na Palau významná zejména během druhé světové války, kdy Japonsko vybudovalo rozsáhlá opevnění a ostrovy se staly bojištěm mezi japonskými a americkými jednotkami. Po válce se vojenská role Palau omezila na strategickou spolupráci s USA bez vlastní armády.
Současné ozbrojené síly Palau neexistují jako samostatná armáda; obrana země je zajišťována Spojenými státy americkými v rámci Dohody o volném sdružení. USA mají přístup k vojenským zařízením na území Palau a zajišťují bezpečnost, přičemž americká námořní a pobřežní stráž provádějí hlídkové operace v národních vodách. Palau provozuje vlastní Division of Marine Law Enforcement, která spravuje národní výlučnou ekonomickou zónu a bojuje proti nelegálnímu rybolovu pomocí dvou dlouhých hlídkových lodí. Palau není členem vojenských aliancí, ale jeho bezpečnostní politika je úzce provázána s USA.
Ne, Palau nemá vlastní armádu a obranu zajišťují Spojené státy americké v rámci Dohody o volném sdružení.
Palau bylo japonskou vojenskou základnou a místem těžkých bojů, zejména v bitvě o Peleliu a Angaur v roce 1944.
Palau získalo plnou suverenitu v roce 1994 a jeho obrana je zajišťována Spojenými státy americkými podle Dohody o volném sdružení.
Nejvýznamnější konflikty jsou bitva o Peleliu a bitva o Angaur během druhé světové války a obsazení ostrovů Japonskem během první světové války.
Palau nemá vlastní ozbrojené síly, ale provozuje Division of Marine Law Enforcement, která spravuje národní vody a bojuje proti nelegálnímu rybolovu.
Spojené státy poskytují Palau obranu, financování a přístup k sociálním službám v rámci Dohody o volném sdružení.
Palau provozuje dvě dlouhé hlídkové lodě, Kedam a Remeliik II, které slouží k ochraně výlučné ekonomické zóny před nelegálním rybolovem.