Bitva o Gallipoli
Neúspěšný pokus Dohody ovládnout úžiny; zrod anzackého mýtu.
Osmanské vítězství; neúspěšný pokus Dohody otevřít cestu k Istanbulu.
- Kdy
- 19. února 1915 – 9. ledna 1916
- Počet vojáků (odhad)
- —Osmanská říše ≈ 62 077Dohoda (Británie, Francie, ANZAC)
Osmanská říše: Spojenecké síly Velké Británie, Francie, Indie, Austrálie a Nového Zélandu, celkem kolem 16 divizí · Dohoda (Británie, Francie, ANZAC): Osmanská říše s podporou německých důstojníků, přibližně 60 000–62 077 mužů v počátečním stavu
- Celkové ztráty
- Osmanská říše: Odhady se liší, uvádí se až 214 000 ztrát (padlí, ranění, zajatí) · Dohoda (Británie, Francie, ANZAC): Odhady se liší, uvádí se až 250 000 ztrát (padlí, ranění, zajatí)
Velitelé
Pozadí
Na počátku první světové války se situace na západní frontě dostala do patové situace, což vedlo spojence k hledání alternativních cest, jak oslabit centrální mocnosti. Německý Schlieffenův plán selhal a válka se změnila v zákopovou, zatímco na moři dominovalo britské námořnictvo. Dardanelský průliv byl strategicky klíčovou cestou k Rusku, a proto bylo rozhodnuto o jeho obsazení, aby se otevřela cesta spojeneckým lodím do Černého moře a podpořila ruská armáda.
Operace Dardanely byla prosazena zejména na žádost Ruska a iniciativou britského prvního lorda admirality Winstona Churchilla, který chtěl využít zastaralé bitevní lodě k průlomu přes Dardanely. Původní plány na námořní útoky byly neúspěšné, což vedlo k rozhodnutí o pozemní invazi na Gallipolský poloostrov, která měla zničit turecké pevnosti a otevřít cestu k Istanbulu.
Síly a velitelé
Spojenecké síly tvořily přibližně 16 divizí z Velké Británie, Francie, Indie, Austrálie a Nového Zélandu, včetně australsko-novozélandského sboru ANZAC, britské 29. pěší divize a francouzského expedičního sboru. Velitelem spojeneckých pozemních sil byl generál Ian Hamilton. Osmanskou obranu vedl německý generál Otto Liman von Sanders, přičemž mezi obránci vynikl Mustafa Kemal Atatürk, který se později stal zakladatelem moderního Turecka. Osmanská armáda měla na počátku kolem 60 000 mužů, rozmístěných na klíčových místech poloostrova.
Průběh bitvy
Námořní operace začaly v únoru 1915 ostřelováním tureckých pevností u Dardanelského průlivu, ale nepodařilo se zničit všechny obranné baterie. 18. března 1915 došlo k osudovému útoku, kdy spojenecké bitevní lodě narazily na minová pole a utrpěly těžké ztráty, což ukončilo naděje na námořní průlom bez pozemní podpory.
Pozemní invaze začala 25. dubna 1915 vyloděním na několika plážích Gallipolského poloostrova. Spojenci se setkali s tvrdým odporem tureckých jednotek, které využívaly výhodného terénu a dobře připravených opevnění. Boje se rychle změnily v zákopovou válku s minimálními územními zisky a vysokými ztrátami.
V srpnu 1915 proběhla poslední velká ofenzíva spojenců, která však selhala kvůli špatnému velení a nedostatečné koordinaci. Boje pokračovaly až do začátku roku 1916, kdy byla operace ukončena a spojenecké síly evakuovány bez zásadních ztrát během stažení.
Výzbroj a technika v bitvě
- Bitevní lodě — Spojenecké bitevní lodě, včetně HMS Triumph, HMS Queen Elizabeth a dalších, byly použity k námořnímu ostřelování tureckých pevností.
- Polní houfnice — Turecké jednotky úspěšně využívaly mobilní dělostřelectvo, zejména houfnice, které bylo obtížné lokalizovat z lodí.
- Minonoska Nusret — Turecká minonoska položila minová pole, která způsobila potopení několika spojeneckých lodí během námořních operací.
- Kulomety a drátěné zátarasy — Turecké opevnění na Gallipoli bylo posíleno zákopy, kulomety a drátěnými zátarasy.
Klíčové fáze
- Námořní ostřelování a první pokusy o průlom (únor–březen 1915)Spojenci zahájili námořní útoky na turecké pevnosti, které však nevedly k průlomu.
- Osudný útok z 18. března 1915Spojenecké bitevní lodě narazily na minová pole a utrpěly těžké ztráty, což ukončilo námořní pokusy o průlom.
- Pozemní vylodění a boj o poloostrov (duben 1915 – leden 1916)Spojenci provedli vylodění na Gallipoli, následovala zákopová válka s vysokými ztrátami a minimálními zisky.
- Srpnová ofenzíva a neúspěchPoslední velký útok spojenců v srpnu 1915 selhal kvůli špatnému velení a nedostatečné koordinaci.
- Evakuace spojeneckých sil (prosinec 1915 – leden 1916)Spojenci provedli úspěšnou evakuaci svých jednotek bez větších ztrát.
Ztráty
Ztráty na obou stranách jsou předmětem odhadů; některé prameny uvádějí až 131 000 padlých a 262 000 zraněných na straně spojenců, jiné hovoří o celkových ztrátách 214 000. Na straně Osmanské říše se odhaduje až 250 000 ztrát. Přesná čísla nejsou spolehlivě doložena.
Důsledky a význam
Bitva o Gallipoli znamenala strategickou porážku spojenců a vítězství Osmanské říše, která si udržela kontrolu nad Dardanelským průlivem. Spojenecká evakuace byla největší evakuací v dějinách vojenství do té doby a proběhla úspěšně bez větších ztrát.
Neúspěch operace vedl k politickým důsledkům ve Velké Británii, včetně demisí významných politiků jako Winston Churchill a Horatio Kitchener. Pro Osmanskou říši a Turecko byla bitva klíčovým momentem, který posílil národní hrdost a přispěl k vzestupu Mustafy Kemala Atatürka jako vůdce moderního Turecka.
Pro Austrálii a Nový Zéland se bitva stala symbolem národní identity, připomínanou každoročně na Anzac Day 25. dubna.
Zajímavosti
- Bitva o Gallipoli je v Turecku považována za klíčový moment národní historie a za počátek vzestupu Mustafy Kemala Atatürka.
- Austrálie a Nový Zéland si připomínají 25. duben jako Anzac Day, nejvýznamnější den vojenské památky a veteránů.
- Některé britské lodě byly potopeny minami položenými tureckou minonoskou Nusret během námořního útoku 18. března 1915.
- Spojenecká evakuace z Gallipoli byla do té doby největší evakuací v dějinách vojenství.
- V bitvě se poprvé výrazně prosadila taktika zákopové války na jiném bojišti než západní frontě.
Časté otázky
Kdy probíhala bitva o Gallipoli?
Bitva probíhala od 19. února 1915 do 9. ledna 1916.
Kdo bojoval v bitvě o Gallipoli?
Na straně spojenců Velká Británie, Francie, Indie, Austrálie a Nový Zéland, proti nim Osmanská říše s podporou Německa.
Jaký byl výsledek bitvy o Gallipoli?
Bitva skončila vítězstvím Osmanské říše a neúspěchem spojenecké invaze.
Jaký význam měla bitva pro Turecko?
Bitva byla klíčovým momentem v turecké historii a přispěla k vzestupu Mustafy Kemala Atatürka.