Obléhání Antiochie

Antiochie byla strategickým městem na cestě křižáků do Svaté země a od roku 1085 byla pod tureckou nadvládou, kterou získali zradou. Přestože městu vládl turecký velitel Jaghisijan, většinu obyvatel tvořili křesťané (řečtí, arménští a syrští). Turecká posádka začala s přípravami na obléhání, když se dozvěděla o blížícím se křižáckém vojsku.

Křižácká vojska po vítězství u Dorylea pokračovala k Antiochii, kterou považovala za klíčový bod na cestě do Jeruzaléma. Město bylo chráněno mohutnými hradbami o délce 12 kilometrů a dobře zásobenou posádkou, což z něj činilo obtížně dobytnou pevnost.

Křižácké vojsko tvořili rytíři a pěšáci z různých evropských zemí, včetně Francouzů, Normanů, Vlámů, Lotrinčanů a Provensálců. Mezi hlavními veliteli byli Bohemund z Tarentu, Godefroy z Bouillonu, Raimond z Toulouse, Robert Flanderský, Robert Normandský, Hugo z Vermandois a biskup Adhémar z Le Puy. Křižáci nebyli schopni město zcela obklíčit kvůli nedostatku mužů.

Obránci Antiochie byli vedeni Jaghisijanem, který měl k dispozici silnou posádku a očekával posily od dalších tureckých vládců v regionu, včetně Ridvána z Aleppa, Dukaka z Damašku a později Kerboghy z Mosulu.

Obléhání začalo 21. října 1097, kdy křižáci dorazili k městu a rozložili se kolem jeho hradeb. Přímý útok byl zavržen kvůli mohutnosti opevnění, a tak se rozhodli město vyhladovět. Po několika týdnech se situace křižáků zhoršila kvůli nedostatku potravin, nemocem a dezerci. Zásobovací výpravy byly často napadány tureckými oddíly, ale křižáci dokázali odrazit několik pokusů o průlom a porazili i posily vyslané z Damašku a Aleppa.

Na jaře 1098 se situace křižáků mírně zlepšila díky příchodu posil a zásob z Kypru a od arménských knížat. Bohemund z Tarentu navázal kontakt s některými členy posádky, kteří byli ochotni v dohodnuté chvíli vpustit křižáky do města. V noci z 2. na 3. června 1098 byl plán uskutečněn a město padlo do rukou křižáků, s výjimkou citadely.

Krátce po dobytí města oblehla Antiochii turecká armáda vedená Kerbogou z Mosulu. Křižáci se ocitli v těžké situaci, protože město bylo po dlouhém obléhání bez zásob a morálka byla nízká. Nález tzv. svatého kopí, které měl objevit Petr Bartolomeus, posílil morálku křižáků. Dne 28. června 1098 vyrazili křižáci z města a v bitvě porazili Kerboghovu armádu, což vedlo ke kapitulaci posádky citadely.

Konkrétní čísla ztrát na obou stranách nejsou ve zdrojích spolehlivě doložena. Ztráty křižáků byly značné, zejména v důsledku hladu, nemocí a bojů, a podobně i obránci města a posily utrpěli těžké ztráty při bojích a při dobytí města.

Po vítězství křižáků byla v Antiochii založena křižácká knížectví, přičemž vládu převzal Bohemund z Tarentu. Výprava však utrpěla ztrátu, když na následky epidemie zemřel biskup Adhémar z Le Puy, významná duchovní autorita výpravy.

Dobytí Antiochie mělo zásadní význam pro další postup křižáků do Svaté země a umožnilo jim pokračovat v tažení na Jeruzalém. Zároveň však vedlo k rozporům mezi vůdci výpravy a byzantským císařem Alexiem, což ovlivnilo další vztahy mezi křižáky a Byzancí.