Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
Erich Ludendorff byl pruský a německý generál a politik, který se stal jedním z hlavních strůjců německé taktiky během první světové války. Spolu s Paulem von Hindenburgem stál v čele německé armády a významně ovlivnil průběh války.
Erich Ludendorff byl jedním z nejvýznamnějších německých vojenských velitelů první světové války a klíčovou postavou německé vojenské strategie v letech 1914 až 1918. Spolu s Paulem von Hindenburgem stál v čele německé armády a byl hlavním architektem vítězství v raných fázích války, zejména na východní frontě. Jeho role v bitvě u Tannenbergu a dalších klíčových střetnutích výrazně ovlivnila průběh války a postavení Německa v konfliktu.
Ludendorffova vojenská kariéra byla spojena nejen s úspěchy na bojištích, ale i s politickým vlivem během válečných let a následně v období Výmarské republiky. Jeho podpora totální války a anexionistických plánů na východě, stejně jako účast na pokusech o státní převrat, ukazují jeho význam nejen jako vojevůdce, ale i jako politického aktéra v turbulentních dobách Německa.
Jeho vojenské a politické aktivity měly dlouhodobý dopad na německou historii, včetně jeho vlivu na vznik a posílení nacionalistických a extremistických hnutí, což činí Ludendorffa klíčovou postavou pro pochopení vojenské i politické situace Německa v první polovině 20. století.
Erich Ludendorff se narodil 9. dubna 1865 v Kruszewnii, v tehdejší Pruské provincii Poznaň, do staré pomořanské šlechtické rodiny Ludendorffů. Jeho otec Wilhelm Ludendorff byl důstojníkem a matka Clara von Tempelhoff pocházela z německé šlechtické rodiny s polskými kořeny. Ludendorff vyrůstal na rodinné farmě a již od mládí projevoval mimořádné schopnosti, zejména v matematice.
Po úspěšném absolvování vojenských škol, včetně prestižní Válečné akademie, byl v roce 1885 jmenován poručíkem. Rychle postupoval v hodnostech a od roku 1895 působil jako důstojník generálního štábu, kde se podílel na přípravách vojenských plánů, včetně Schlieffenova plánu. Jeho vojenská dráha byla charakterizována vysokou odborností a ambicemi, které ho později dovedly k vrcholným velitelským funkcím během první světové války.
Od roku 1895 byl Ludendorff důstojníkem generálního štábu a v letech 1908–1912 šéfem oddělení. V této době se podílel na přípravě Schlieffenova plánu a na vojenských přípravách Německa na případný konflikt. V roce 1913 byl převelen do velení 39. (Dolnoruhrských) střelců v Düsseldorfu, což bylo považováno za krok stranou od generálního štábu kvůli jeho politickému angažmá.
Na začátku války byl Ludendorff velitelem generálního štábu 8. armády ve Východním Prusku. Společně s Paulem von Hindenburgem vedl vítěznou bitvu u Tannenbergu, kde porazili ruské armády. Tato bitva byla jedním z nejvýznamnějších vojenských úspěchů Německa v roce 1914 a Ludendorff za ni obdržel nejvyšší vojenské vyznamenání Pour le Mérite.
V roce 1916 byl Ludendorff jmenován prvním čtvrtmistrem generálního štábu a spolu s Hindenburgem fakticky vedl německou armádu a určoval strategii války. Prosazoval koncept totální války, koordinoval vojenské operace na všech frontách a měl zásadní vliv na obnovení neomezené ponorkové války. Po neúspěchu jarní ofenzívy v roce 1918 a zhoršení situace na frontách byl v říjnu 1918 ze svého postu sesazen.
Po první světové válce se Ludendorff zapojil do krajně nacionalistických a pravicových skupin. Podporoval Kappův puč v roce 1920 a byl účasten mnichovského pivního puče v roce 1923. V letech 1924–1928 byl poslancem říšského sněmu za pravicové strany a v roce 1925 kandidoval na post říšského prezidenta, avšak neúspěšně.
Ludendorff vedl úspěšný noční útok na belgické město Liège, čímž umožnil německým silám průlom do Belgie a postup do Francie. Za tento čin obdržel vyznamenání Pour le Mérite.
Jako velitel generálního štábu 8. armády spolu s Hindenburgem porazil ruské armády, což bylo jedno z největších vítězství Německa na východní frontě.
Ludendorff a Hindenburg porazili druhou ruskou armádu, čímž upevnili německou pozici ve Východním Prusku.
Ludendorff vedl rozsáhlou ofenzívu na západní frontě, která však nakonec selhala a vedla k obratu ve válce ve prospěch spojenců.
Erich Ludendorff je považován za jednoho z nejvlivnějších německých vojenských velitelů první světové války, který významně ovlivnil německou strategii a taktiku. Jeho koncept totální války předznamenal moderní válečné strategie, kde je zapojena celá společnost a ekonomika. Přestože byl za války velmi úspěšný, jeho pozdější politické aktivity a podpora extremistických hnutí, včetně nacistů, zkomplikovaly jeho odkaz. Historicky je vnímán jako brilantní vojevůdce, ale také kontroverzní postava kvůli svým nacionalistickým a protižidovským názorům a politickým aktivitám po válce.
Erich Ludendorff byl pruský a německý generál a politik, klíčový velitel německé armády během první světové války a pozdější politický aktivista v Německu.
Ludendorff byl velitelem generálního štábu 8. armády, podílel se na vítězství u Tannenbergu a od roku 1916 jako první čtvrtmistr generálního štábu určoval německou válečnou strategii.
Po válce se Ludendorff zapojil do krajně nacionalistických skupin, podporoval Kappův puč a mnichovský pivní puč a kandidoval na post říšského prezidenta.
Totální válka je koncept, kdy jsou veškeré zdroje a společnost připraveny k válečné mobilizaci, protože mír je jen přestávkou v řetězci válek.
Erich Ludendorff zemřel 20. prosince 1937 v Mnichově na rakovinu jater.