První bitva na Marně

První bitva na Marně představovala klíčovou událost zahajovací fáze první světové války. Německá armáda zahájila invazi do Francie s cílem rychlého vítězství, obsazení Paříže a zničení francouzských a britských vojsk během 40 dnů. Plánovala tím předejít dlouhé válce na dvou frontách proti Francii a Rusku.

Německý postup byl založen na upraveném Schlieffenově plánu, který předpokládal rychlý průnik přes Belgii a severní Francii. Po počátečních úspěších a rychlém postupu na jih byli Francouzi a Britové nuceni k rozsáhlému ústupu, tzv. Velkému ústupu, až do údolí řeky Marne, kde se rozhodli zastavit německý postup a přejít do protiútoku.

Na německé straně se bitvy účastnily především 1. armáda pod velením Alexandera von Klucka, 2. armáda Karla von Bülowa a 3. armáda Maxe von Hausena. Tyto armády byly po měsíc trvajícím tažení značně vyčerpané a jejich počty byly sníženy přesuny jednotek na východní frontu a k obléhání Antverp a Maubeuge.

Francouzské síly tvořilo pět původních armád, přičemž klíčovou roli sehrály 4. armáda Fernanda de Langle de Caryho, 5. armáda Charlese Lanrezaca (později Louise Franchet d'Espèreyho), nově vytvořená 6. armáda Josepha Gallieniho a 9. armáda Ferdinanda Focha. Britský expediční sbor (BEF) pod velením Johna Frenche tvořil významnou posilu na levém křídle spojenců.

Bitva začala 5. září 1914, kdy francouzská 6. armáda zahájila útok na pravé křídlo německé 1. armády u řeky Ourcq. Německý generál Hans von Gronau zde s menšími silami dokázal francouzský postup na čas zadržet, což Kluckovi umožnilo přesunout své síly a čelit hrozbě na svém pravém křídle.

Francouzské a britské síly zahájily 6. září rozsáhlý protiútok podél linie mezi Paříží a Verdunem. Klíčovým momentem bylo nasazení posil do oblasti Paříže, včetně slavného přesunu vojáků pařížskými taxíky, což mělo významný morální dopad.

Německé armády byly vyčerpány, měly narušené zásobování a jejich postup byl zpomalen. Komunikace mezi německými armádami byla špatná a každá armáda bojovala v podstatě samostatně. Francouzsko-britský protiútok donutil německé 1. a 2. armádu ustoupit na sever k řece Aisně.

Od 9. do 12. září se německé síly stahovaly a následně se zakopaly na výšinách severně od řeky Aisny, kde začaly poziční boje, které předznamenaly přechod západní fronty do zákopové války.

Podle anglické Wikipedie dosáhly ztráty v bitvě odhadem 250 000 francouzských, 12 733 britských a 298 000 německých vojáků. Tyto údaje zahrnují padlé, raněné i zajaté. Odhady se mohou v různých zdrojích lišit.

Bezprostředním důsledkem bitvy bylo zhroucení německé počáteční ofenzívy vedené podle Schlieffenova plánu a konec všech německých nadějí na rychlé ukončení konfliktu. Německá armáda byla nucena k ústupu a následně se zakopala, čímž začala dlouhá a vyčerpávající zákopová válka na západní frontě.

Bitva na Marně je často označována za jeden z nejdůležitějších střetů 20. století, neboť zabránila rychlému německému vítězství a umožnila pokračování války, která se následně změnila v poziční konflikt. Následovala tzv. „závod k moři“ a vznikla frontová linie, která se v podstatě nezměnila po další čtyři roky.