Bitva u Cambrai

Německá armáda byla postupně zatlačována, ale stále držela část Francie a většinu Belgie, přičemž krvavé boje a odvody vyčerpávaly společnosti všech zúčastněných států. Rusko kvůli vnitřním nepokojům muselo přestat bojovat, zatímco německá a francouzská armáda se začínaly bouřit. Britská armáda byla relativně klidná, ačkoli i zde se objevovaly menší vzpoury. Spojenci doufali v zapojení USA, zatímco Německo mohlo po míru s Ruskem přesunout vojáky na západní frontu.

Vzhledem k neúčinnosti tradičních taktik a vysokým ztrátám se spojenci snažili vyvinout nové taktické postupy, zejména využití tanků, které měly pomoci prorazit německé opevnění. Němci naopak vyvinuli úderné jednotky (Sturmtruppen), které měly operovat rychle a pružně, míjet silná opevnění a využívat moderní výzbroj jako kulomety, samopaly a plamenomety.

Britská 3. armáda pod velením generála Bynga plánovala překvapivý útok bez obvyklé dělostřelecké přípravy, s podporou asi 437 tanků a 1 003 děl. Útok měl využít nové taktiky kombinace pěchoty, dělostřelectva a tanků, přičemž tanky měly hlavně prorazit drátěné zátarasy. Německá obrana byla rozčleněna do hloubky s připravenými zálohami a údernými jednotkami, které měly pružně reagovat na útoky a provádět protiútoky. Velitelé obou stran věřili, že nové taktiky přinesou rozhodující úspěch.

Bitva začala 20. listopadu 1917 ráno pod závojem mlhy a bez dělostřelecké přípravy, což Němce překvapilo. Britské tanky postupovaly ve trojicích, prorážely drátěné zátarasy a kryly postup pěchoty kulometnou palbou. Britům se podařilo prorazit německou obranu a postoupit až o osm kilometrů za deset hodin, přičemž zajali asi 4 200 Němců. Německá obrana u Flesquiéres byla však silná a zneškodnila sedm tanků.

Po prvním úspěchu však mechanické poruchy tanků, německá dělostřelecká palba a obrana zpomalily britský postup. Němci soustředili zálohy a 30. listopadu zahájili rozsáhlý protiútok, který postupně vytlačil Brity z dobytých pozic. Německé úderné jednotky využívaly pružné taktiky ústupu a rychlých protiútoků, což spojenecké vojáky vyčerpalo a donutilo je k ústupu.

Bitva skončila 6. prosince, kdy obě strany měly zhruba stejné ztráty a Britové ztratili většinu dobytého území, kromě části Hindenburgovy linie. Britové se stáhli do obrany a Němci upevnili své pozice. Bitva ukázala sílu nových taktik, ale strategický průlom nepřinesla.

Britské ztráty podle oficiálních zdrojů činily asi 44 207 mužů (padlí, ranění a nezvěstní) během hlavní bitvy, celkově pak 75 681 včetně zraněných a zajatých. Německé ztráty podle německých údajů dosáhly asi 54 720 mužů, z toho 8 817 padlých a zemřelých, 22 931 raněných a 22 972 zajatých či nezvěstných. Na první den bitvy bylo ztraceno 179 britských tanků, z toho 65 zničeno bojem, 71 mechanicky nefunkčních a 43 jinak vyřazených.

Bitva u Cambrai ukázala, že překvapivý útok kombinující pěchotu, dělostřelectvo a tanky může prorazit i silná opevnění, což znamenalo posun v taktice první světové války. Přestože krátkodobý úspěch Britů byl velký, nedokázali plně využít průlom a německý protiútok většinu ztraceného území vrátil.

Bitva rovněž potvrdila účinnost německých úderných jednotek a pružné obrany, které se staly vzorem pro další boje. Spojenecké velení sice nadšeně přijalo tanky, ale v roce 1918 je do hromadných útoků již znovu masově nepoužilo. Dlouhodobě však bitva přispěla k rozvoji kombinované taktiky a průlomových metod, které se uplatnily v závěrečných ofenzívách války.