Bitva na Sommě

Na západní frontě první světové války se vedla zákopová válka, která se ukázala jako velmi obtížná pro průlom nepřátelských linií. Německý generál Erich von Falkenhayn se pokusil porazit Francouze u Verdunu, ale tato taktika vedla k obrovským ztrátám na obou stranách a byla nakonec zavržena. Britové mezitím vyvinuli tank, který měl pomoci prolomit frontu, ale v době bitvy ještě nebyl dostatečně vyvinutý.

Spojenci plánovali velkou ofenzívu na řece Sommě, aby ulevili tlaku na Francouze u Verdunu a prolomili německou obranu. V Rusku probíhala Brusilovova ofenzíva, která byla úspěšná, ale nakonec se zastavila, což ovlivnilo rozmístění sil na západní frontě. Bitva na Sommě byla součástí širší strategie spojenců pro rok 1916, která zahrnovala koordinované útoky na různých frontách.

Spojenecké síly tvořily především britská 4. armáda pod velením generála H. S. Rawlinsona a francouzská 6. armáda generála M. É. Fayolla, dohromady asi 50 divizí, 2189 děl, 1160 minometů a 350 tanků, přičemž vrchním velitelem byl generál F. Foch. Německá 2. armáda měla asi 40 divizí, 672 děl, 300 minometů a 114 letadel, a byla dobře vyzbrojená a opevněná v betonových krytech a kulometných hnízdech. Německé jednotky byly zkušené a rozhodnuté bránit své pozice za každou cenu.

Britský plán počítal s průlomem německé linie a uvolněním tlaku na Francouze u Verdunu, ale kvůli situaci u Verdunu se bitva stala převážně britskou záležitostí. Britové spoléhali na spolupráci s Francouzi a využití nových technologií, zejména tanků, které však byly v počáteční fázi bitvy málo spolehlivé.

Přípravná dělostřelecká palba začala 24. června a trvala 7 dní, během nichž bylo na německé pozice vypáleno přes 1,5 milionu granátů, avšak většina z nich byla šrapnely, které nepoškodily dobře opevněné německé kryty a ostnatý drát. 1. července v 7:30 ráno začal útok spojenecké pěchoty za podpory ohnivého valu a letectva, ale kvůli absenci překvapení a silnému německému odporu byly britské ztráty obrovské, přičemž jen první hodinu padlo 30 000 mužů.

Ve druhé polovině července došlo k taktickým změnám, například útoky pod rouškou tmy a krátké dělostřelecké přepady, které vedly k omezeným úspěchům a prolomení první německé linie na některých místech. Němci však zřídili nové obranné linie v hloubce a prováděli protiútoky na ztracená místa. Počasí a bahno ztěžovaly další postup.

V září byly nasazeny první tanky, které vyvolaly paniku v německých řadách, ale kvůli mechanickým poruchám nebyly schopny výrazně prolomit frontu. Postup spojenců se zastavil a s příchodem podzimu a dešťů se krajina stala těžko průchodnou. V listopadu bitva skončila dobytím několika německých postavení, ale původní cíle nebyly dosaženy.

Celkové ztráty spojenců činily přibližně 792 000 mužů, z toho 420 000 Britů a 205 000 Francouzů, zatímco německé ztráty byly asi 538 000 mužů. První den bitvy utrpěli Britové 57 470 ztrát, z toho 19 240 padlých, což je nejvyšší počet ztrát britské armády za jeden den v historii. Tyto obrovské ztráty měly vážný dopad na morálku obou stran.

Bitva na Sommě ukázala, že německá armáda není nezranitelná, a přinesla změny v taktice vedení bojů, včetně přesnějšího zaměření útoků a využití pohyblivé přehradní palby dělostřelectva. Pro britskou armádu znamenala bitva národní tragédii, protože ztráty byly enormní a válka začala být veřejností více zpochybňována.

Dlouhodobě bitva přispěla k obratu ve válce, kdy spojenci převzali iniciativu a donutili německé velení přejít k strategické obraně. Bitva se stala symbolem krveprolití na západní frontě a vedla k dalšímu rozvoji vojenských taktik a technologií.