Karel Martel

Po smrti Pipina II. v roce 714 nastal v říši mocenský chaos, kdy Plektruda podporovala nástupce Theudoalda, malého vnuka Pipina, zatímco Karel byl uvězněn v Kolíně nad Rýnem. Po útěku z vězení v roce 715 se Karel stal majordomem Austrasie a začal bojovat proti neustrijským silám vedeným Chilperichem II. a Ragenfridem. Po porážce u Kolína v roce 716 se stáhl do hor Eifelu, kde shromáždil nové vojsko a zvítězil v bitvě u Amblève, což znamenalo zlomový bod v jeho kariéře.

V roce 717 zvítězil v bitvě u Vinci, kde porazil Chilpericha II. a Ragenfrida, a následně dobyl Kolín, čímž odstranil Plektrudu a její přívržence. Prohlásil Chlothara IV. králem Austrasie a pokračoval v bojích proti neustrijským povstalcům. V roce 718 zvítězil v bitvě u Soissons, čímž upevnil svou moc nad celou říší a získal legitimní potvrzení svého úřadu majordoma.

Po sjednocení Franků vedl Karel Martel tažení proti Sasům, které porazil a rozšířil franské území na sever. V letech 720–730 bojoval v Bavorsku a Alemannii, kde donutil místní vévody podřídit se franské suverenitě, a tím znovu začlenil jižní a severní Německo do franské říše.

V roce 732 zastavil Karel Martel umajjovskou invazi v bitvě u Tours, což je považováno za klíčový moment v zastavení šíření islámu do západní Evropy. Následně vedl tažení proti Akvitánii, kterou vyplenil a dobyl Bourges. Přestože nezískal plnou kontrolu nad Akvitánií, upevnil svou moc v jižní Francii.

V letech 734–737 vedl Karel Martel tažení proti Frísku, kde zničil pohanské svatyně a podmanil si oblast. Po smrti vévody Oda Akvitánského v roce 735 uznal jeho syna Hunalda I. jako vévodu. Po smrti krále Theudericha IV. v roce 737 neobsadil trůn a fakticky vládl jako majordomus až do své smrti v roce 741.