Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
Karl Dönitz byl vrcholný vojenský představitel nacistického Německa, velkoadmirál a poslední říšský prezident po Hitlerově sebevraždě. Proslul jako hlavní stratég německé ponorkové války během druhé světové války.
Karl Dönitz byl vrcholným vojenským představitelem nacistického Německa, který sehrál klíčovou roli v námořní válce druhé světové války jako budovatel a vrchní velitel německého ponorkového loďstva. Jeho koncepce neomezené ponorkové války a taktika tzv. "vlčí smečky" (Rudeltaktik) výrazně ovlivnily průběh druhé bitvy o Atlantik, kdy německé ponorky představovaly zásadní hrozbu pro spojenecké námořní zásobování.
Po Hitlerově sebevraždě v dubnu 1945 byl Dönitz jmenován posledním říšským prezidentem a vedl tzv. Flensburskou vládu až do jejího rozpadu v květnu 1945. Po válce byl v Norimberském procesu odsouzen za válečné zločiny a zločiny proti míru, přičemž jeho rozsudek vyvolal rozporuplné reakce, zejména mezi námořními důstojníky spojeneckých zemí.
Karl Dönitz se narodil 16. září 1891 v Grünau, dnes části Berlína, v rodině inženýra Emila Dönitze a jeho manželky Anny Beyerové. Měl staršího bratra a v mládí se rozhodl pro vojenskou kariéru v námořnictvu, když v roce 1910 vstoupil do císařského německého námořnictva (Kaiserliche Marine).
Během první světové války sloužil nejprve na lehkém křižníku SMS Breslau, který byl prodán Osmanské říši, a později přešel k ponorkám, kde začal rozvíjet taktiku skupinových útoků, tzv. Rudeltaktik. V roce 1918 byl zajat britskými silami po potopení jeho ponorky UB-68 v Středozemním moři.
Dönitz začal svou vojenskou kariéru v císařském námořnictvu, kde se postupně přeorientoval na ponorkovou službu. Po válce pokračoval v námořní kariéře v rámci Reichsmarine a později Kriegsmarine, kde se specializoval na ponorky. V meziválečném období se podílel na vývoji taktiky a koncepce ponorkové války, včetně zavedení taktiky vlčích smeček.
Na počátku druhé světové války byl Dönitz jmenován velitelem německého ponorkového loďstva (Befehlshaber der U-Boote). Pod jeho velením se ponorky staly hlavní hrozbou pro spojenecké námořní zásobování, ačkoli v prvních měsících čelily technickým problémům s torpedy. Dönitz zdokonalil taktiku skupinových útoků a rozšířil operační dosah ponorek díky novým základnám na západním pobřeží Francie.
V lednu 1943 byl povýšen na velkoadmirála a stal se vrchním velitelem německého válečného námořnictva, nahrazujíc Ericha Raedera. I přes ztráty ponorek a ztrátu iniciativy v bitvě o Atlantik pokračoval v nasazování ponorek až do konce války s cílem ulevit ostatním složkám Wehrmachtu.
Po Hitlerově sebevraždě 30. dubna 1945 byl Dönitz jmenován jeho nástupcem ve funkci říšského prezidenta. Vedením Flensburské vlády se snažil o separátní mír se západními spojenci, což však spojenci odmítli. Dne 7. května 1945 nařídil podpis bezpodmínečné kapitulace Německa, čímž formálně ukončil válku v Evropě. Jeho vláda byla rozpuštěna 23. května 1945.
Po válce byl Dönitz zajat a postaven před Norimberský tribunál, kde byl odsouzen k deseti letům vězení za válečné zločiny a zločiny proti míru. Po propuštění v roce 1956 žil v ústraní v Aumühle, kde napsal své paměti a věnoval se sběratelství námořní historie až do své smrti v roce 1980.
Dönitz jako vrchní velitel ponorkového loďstva vedl německé ponorky v rozsáhlé kampani proti spojeneckým námořním konvojům, přičemž jeho taktika vlčích smeček výrazně zvýšila efektivitu útoků.
Dönitz plánoval a autorizoval útok ponorky U-47 pod velením Günthera Priena na britskou námořní základnu Scapa Flow, kde byla potopena bitevní loď HMS Royal Oak, což mělo významný propagandistický dopad.
Dönitz využil nové základny ve Francii k útokům na spojenecké konvoje v oblasti západních přístupů k Británii, čímž zvýšil tlak na britské zásobování.
Karl Dönitz je považován za jednoho z nejvýznamnějších stratégů ponorkové války v historii. Jeho zavedení taktiky vlčích smeček a důraz na masovou výrobu menších ponorek typu VII ovlivnily podobu námořních konfliktů během druhé světové války. Přestože byl odsouzen za válečné zločiny, jeho vojenské schopnosti a taktické inovace byly uznávány i mezi spojeneckými námořními důstojníky, kteří kritizovali rozsudek jako nespravedlivý. Dönitzův odkaz je tedy komplexní, zahrnující jak vojenský génius, tak kontroverzní roli v nacistickém režimu.
Karl Dönitz byl německý velkoadmirál, vrchní velitel ponorkového loďstva během druhé světové války a krátce poslední říšský prezident nacistického Německa po Hitlerově smrti.
Dönitz vedl německé ponorky v bitvě o Atlantik a prosazoval taktiku vlčích smeček, která měla za cíl narušit spojenecké námořní zásobování.
Byl odsouzen za válečné zločiny a zločiny proti míru, zejména za plánování a vedení neomezené ponorkové války.
Jeho taktika a koncepce ponorkové války výrazně ovlivnily námořní válku a jsou studovány jako významné vojenské inovace, přestože jeho role v nacistickém režimu zůstává kontroverzní.
Zemřel 24. prosince 1980 v Aumühle u Hamburku na infarkt myokardu.