Matyáš Korvín

Po zvolení uherským králem v roce 1458 se Matyáš musel vypořádat s opozičními magnáty a vojenskými skupinami, zejména bratříky a Janem Jiskrou, kteří ovládali Horní Uhry. Jeho vojska je porazila u Blatného Potoka v roce 1458, ale boje pokračovaly několik let. V roce 1462 uzavřel mír s císařem Fridrichem III., což vedlo k postupnému potlačení opozice. V roce 1467 byl poslední bratřický tábor zlikvidován a jeho vůdci popraveni, přičemž řadoví vojáci byli začleněni do Černé armády.

Matyáš vedl několik protitureckých výprav, během nichž získal severní část Bosny včetně pevnosti Jajce a dobýval další strategická místa jako Srebrenicu a Šabac. V roce 1479 jeho vojska zvítězila v bitvě na Chlebovém poli proti tureckým nájezdníkům. V letech 1480–1481 pronikla jeho armáda hluboko na turecké území až k Sarajevu. Tyto tažení byla částečně kořistnická a střídala je příměří, která Matyáš uzavíral podle potřeby.

Po zhoršení vztahů s Jiřím z Poděbrad vstoupil Matyáš do války na straně katolických stavů. Dobyl Moravu, Slezsko a Lužici, ale Čechy přímo neobsadil. V roce 1469 byl zvolen českým králem moravskými a českými katolickými stavy, avšak jeho pokus o vpád do Čech byl neúspěšný. Válka pokračovala až do smrti Jiřího z Poděbrad v roce 1471.

Po smrti Jiřího z Poděbrad začal Matyáš jednat o nástupnictví na český trůn, ale český sněm zvolil Vladislava Jagellonského. Matyáš se nechal znovu vyhlásit českým králem a vedl válku proti Vladislavovi, která trvala do roku 1479. Válka skončila mírem v Olomouci, který znamenal rozdělení zemí Koruny české mezi oba panovníky – Matyáš ovládal Moravu, Slezsko a Lužici, Vladislav Čechy.

Matyáš vyhlásil válku císaři Fridrichu III. a dobyl řadu měst v Dolních Rakousích. Po dobytí Vídně v roce 1485 a Vídeňského Nového Města v roce 1487 ovládl Dolní Rakousy a užíval titul rakouského vévody. Válka pokračovala až do jeho smrti, přičemž se snažil upevnit postavení svého nemanželského syna jako nástupce.