Jan Hunyadi

Jan Hunyadi začal svou vojenskou kariéru u dvora srbského despoty Štěpána Lazareviče a později sloužil u milánského vévody Filippa Maria Viscontiho, kde získal vojenské zkušenosti a bohatství. Po návratu do Uherska se zapojil do obrany jižních hranic proti osmanským nájezdům. V roce 1439 byl jmenován banem Severinu a společně se svým bratrem se podílel na obraně proti Turkům. Po smrti krále Albrechta podpořil Vladislava III. Jagellonského v bojích o uherskou korunu, čímž si zajistil významné vojenské a politické postavení.

Jako sedmihradský vojvoda a bělehradský kapitán vedl Hunyadi úspěšné vojenské operace proti osmanským Turkům. V roce 1441 dosáhl vítězství u Smedereva a v roce 1442 nedaleko Sibiu zničil velkou tureckou armádu, čímž obnovil uherskou kontrolu nad vazalskými státy Valašsko a Moldavsko. V roce 1443–1444 vedl tzv. "dlouhou výpravu" přes Balkán, během níž obsadil Niš a Sofii a porazil sultána Murada II., což znamenalo významný úspěch v boji proti Osmanům.

Po nástupu Ladislava Pohrobka na uherský trůn byl Hunyadi jmenován regentem Uherska. V této funkci se snažil posílit centrální moc a vybudovat silnou armádu. Bojoval proti feudální anarchii a rozbrojům mezi šlechtou, zejména s Janem Jiskrou z Brandýsa. V roce 1448 utrpěl porážku v druhé bitvě na Kosově poli, ale i přesto zůstal klíčovou postavou obrany země.

Po rezignaci na funkci regenta byl Hunyadi jmenován hlavním zemským kapitánem s úkolem chránit Uhersko před tureckou hrozbou. V roce 1456 vedl obranu Bělehradu proti sultánovi Mehmedovi II., přičemž po dvou měsících obléhání uskutečnil úspěšný výpad, který donutil Turky k ústupu. Krátce po vítězství však zemřel na mor, který se rozšířil ve vojenském táboře.