Dmitrij Donský

Po smrti otce se Dmitrij stal moskevským knížetem, ale zpočátku neměl plnou moc nad velikým knížectvím vladimirským, které držel Dmitrij Konstantinovič. Moskevská regentská vláda pod vedením metropolity Alexeje usilovala o návrat jarlyku, což se podařilo v roce 1362. Následně moskevské vojsko pod Dmitrijovým vedením dobylo Vladimir a oblehlo Suzdalsko, čímž se Dmitrij stal velkoknížetem vladimirským. V této době také uzavřel sňatek s Jevdokijí, dcerou Dmitrije Konstantinoviče, čímž upevnil politické vztahy.

Dmitrij zahájil výstavbu nového kamenného Kremlu v Moskvě, který byl dokončen v roce 1367. Tato pevnost umožnila městu odolat dvěma obléháním ze strany litevského knížete Algirdase během litevsko-moskevské války (1368–1372). V této době také upevňoval svůj vliv v dalších ruských knížectvích, čímž posiloval vojenskou a politickou moc Moskvy.

V době oslabení Zlaté hordy po občanské válce vedl Dmitrij Donský ozbrojený odpor proti tatarské nadvládě. V roce 1378 porazil emíra Mamaje v bitvě na řece Voža a o dva roky později dosáhl rozhodujícího vítězství v bitvě na Kulikovském poli u řeky Don. Toto vítězství mělo zásadní morální význam a bylo prvním velkým úspěchem Rusů proti tatarským vojskům.

Po vítězství u Kulikova následovalo v roce 1382 znovudobytí Moskvy chánem Tochtamišem, který obnovil tatarskou daňovou povinnost. Dmitrij však uzavřel mír s Tochtamišem v roce 1383 a využil období klidu k obnově a posílení svých držav, výstavbě nových měst a opevnění. Bedlivě sledoval politické poměry v regionu a připravoval se na další střetnutí s Tatary, kterého se však již nedočkal, protože zemřel v roce 1389.