Bitva na Kulikově poli

Po expanzi Mongolů ve 13. století se ruská knížectví dostala do vazalského postavení vůči Zlaté hordě, která vznikla jako nástupnický stát mongolské veleříše v oblasti dolního toku Volhy. V průběhu 14. století začala moc Moskvy sílit a její knížata usilovala o větší nezávislost na mongolské nadvládě.

Napětí vyvrcholilo za vlády moskevského knížete Dmitrije Ivanoviče, kdy emír Mamaj, ovládající západní část Zlaté hordy, podnikl tažení na Rus s cílem obnovit její poplatnou závislost a zabránit politické emancipaci ruských knížectví. V létě 1380 se ruská vojska shromáždila v Moskvě, aby čelila hrozbě invaze.

Na ruské straně se shromáždila aliance vojsk severovýchodních ruských knížectví, z nichž nejvýznamnější byla Běloozero, Jaroslavl, Rostov a další menší, všechna pod vedením moskevského knížete Dmitrije Ivanoviče. Přítomnost některých knížectví není jednoznačně doložena, například vojska Nižního Novgorodu a Tveru (vyjma Kašinského knížectví) se bitvy nezúčastnila.

Mongolsko-tatarská vojska Zlaté hordy vedl emír Mamaj, který plánoval spojit své síly s vojsky litevskými a rjazaňskými, ta však do doby bitvy nedorazila. Mongolská armáda byla posílena žoldnéři z východní Evropy, včetně Janovanů. Odhady velikosti vojsk se výrazně liší a nejsou spolehlivě doloženy.

Bitva začala 8. září 1380 na Kulikovském poli při řece Don. Ráno byla mlha, která oddálila začátek střetu, a samotná bitva začala kolem poledne soubojem dvou bojovníků – ruského mnicha Alexandra Peresvěta a tatarského Temira Murzy, kteří se vzájemně zabili.

Po tomto souboji následoval hlavní střet, který trval přibližně tři hodiny. Mongolsko-tatarská vojska byla nakonec ruskými silami poražena a dala se na útěk. Emír Mamaj sledoval bitvu z blízkého pahorku Červený chlum a na poslední chvíli uprchl.

Kníže Dmitrij byl po bitvě nalezen v bezvědomí, s proraženým brněním, ale jen lehce zraněn. Po bitvě zůstala ruská vojska několik dní na bojišti.

Konkrétní počty ztrát na obou stranách nejsou spolehlivě doloženy a odhady se výrazně liší; prameny uvádějí pouze, že ztráty byly značné.

Ačkoliv vítězství na Kulikovském poli neznamenalo okamžité osvobození Rusi od nadvlády Zlaté hordy, bitva je tradičně považována za bod zvratu, kdy mongolský vliv začal slábnout a moc Moskvy naopak stoupat. V roce 1382 Zlatá horda dobyla Moskvu a Dmitrij Donský byl nucen opět přijmout poddanství, které trvalo až do roku 1480.

Bitva na Kulikovském poli se stala symbolem ruského odporu a sjednocení proti vnějšímu nepříteli a položila základy pro budoucí vzestup Moskvy jako centra sjednoceného ruského státu. Vítězství posílilo prestiž moskevského knížete a urychlilo proces postupné anexe okolních knížectví.