Bitva u Smolenska

Dne 22. června 1941 zahájily nacistické Německo a jeho spojenci Operaci Barbarossa, invazi do Sovětského svazu. Po počátečních úspěších a rychlém postupu do oblasti Minsku se německá skupina armád Mitte pod velením polního maršála Fedora von Bocku zaměřila na dobytí Smolenska, významného strategického a dopravního uzlu na cestě k Moskvě.

Sovětská armáda, po počátečních porážkách, začala konsolidovat obranu a vytvořila novou obrannou linii kolem Smolenska. Stalin jmenoval polního maršála Semjona Timošenka velitelem a přesunul pět armád ze strategické rezervy, aby provedly protiútoky a zpomalily německý postup. Německé velení však nebylo plně informováno o sovětském posilování až do střetu na bojišti.

Bitva u Smolenska byla součástí druhé fáze Operace Barbarossa a představovala klíčový moment, kdy se německý postup začal zpomalovat kvůli vytrvalé sovětské obraně a protiútokům, což mělo strategický dopad na další vývoj války na východní frontě.

Německá skupina armád Mitte, vedená polním maršálem Fedorem von Bockem, zahrnovala 2. a 3. tankovou skupinu (později armádu), které měly za úkol obklíčit Smolensk ze severu a jihu. Velitelé jako Heinz Guderian a Hermann Hoth vedli tankové svazy, které měly rychle proniknout a uzavřít obklíčení.

Sovětské síly tvořily 16., 19., 20., 21. a 22. armáda, pod velením polního maršála Semjona Timošenka a dalších velitelů, které měly za úkol bránit Stalinovu linii a provádět protiútoky k prolomení německého obklíčení. Sověti také přesunuli nové armády (29., 30., 28., 24.) do oblasti Smolenska, aby podpořili obranu a zahájili ofenzívy.

Bitva začala 10. července 1941, kdy německá 2. tanková skupina překročila Dněpr a rychle postupovala směrem na Smolensk, zatímco 3. tanková skupina ohrožovala Vitebsk. Německé jednotky obklíčily části sovětských 16., 19. a 20. armády v prostoru východně od Smolenska.

Sovětská armáda zahájila od 11. července sérii protiútoků, včetně úspěšného protiútoku u Jelni 30. července pod vedením Georgije Žukova, který dokázal dočasně získat zpět území ovládané Němci. Německé tankové svazy 9. armády zahájily začátkem srpna obkličovací manévr, který vedl k obsazení Smolenska 5.–6. srpna a uzavření obklíčení sovětských vojsk.

Přestože bylo v kotli obklíčeno až 300 tisíc sovětských vojáků, část jednotek se díky protiútokům Západního frontu dokázala z obklíčení dostat. Boje v prostoru Jelni a dalších sektorech pokračovaly až do 10. září, kdy Rudá armáda přešla do obrany.

Německé velení bylo rozpolcené mezi pokračováním útoku na Moskvu a nutností likvidovat sovětské obklíčené jednotky, což vedlo k prodlevám a vyčerpání německých sil.

Podle oficiálních sovětských dat z roku 1993 utrpěla Rudá armáda v bitvě o Smolensk ztráty 486 171 mrtvých, nezvěstných a zajatých a 273 803 raněných, celkem tedy 759 947 osob. Německé zdroje uvádějí zajetí až 350 000 sovětských vojáků v kotli u Smolenska. Některé odhady, například podle Nigela Askeyho, hovoří o celkových sovětských ztrátách až 1 000 000 mužů včetně 565 000 zajatých.

Ztráty německé strany podle ruských archivních dokumentů činily přibližně 101 000 mužů, přičemž historik David Glantz upozorňuje, že číslo padlých u 9. armády je pravděpodobně podhodnocené.

Bitva u Smolenska byla taktickým vítězstvím Němců, kteří dokázali obklíčit a zničit velké části sovětských armád a zajmout statisíce vojáků a značné množství techniky. Nicméně vytrvalá sovětská obrana a protiútoky zpomalily německý postup a zabránily rychlému dobytí Moskvy na přelomu léta a podzimu 1941.

Díky těmto bojům měla Rudá armáda čas konsolidovat obranu a připravit se na další fázi války, což mělo zásadní význam pro pozdější bitvu o Moskvu. Německé jednotky byly vyčerpány a jejich ofenzivní schopnosti značně oslabené, což přispělo k neúspěchu německého útoku na sovětské hlavní město.

Strategicky tak bitva u Smolenska představovala zlomový moment, kdy se německý postup na východ začal zpomalovat a Sovětský svaz získal čas na mobilizaci svých zdrojů a přípravu na dlouhodobý odpor.