Bitvy u Rževa

Po porážce německých vojsk v bitvě o Moskvu na přelomu let 1941 a 1942 zahájila Rudá armáda mohutný protiútok, který zatlačil německé síly na západ. V oblasti měst Ržev a Vjazma však vznikl výrazný německý výběžek, který se Sovětům nepodařilo zlikvidovat a který představoval hrozbu pro Moskvu.

Tento výběžek byl postupně silně opevňován a stal se dějištěm série krvavých bojů, které trvaly více než rok. Boje o Ržev a okolí jsou v ruské i světové historiografii označovány jako „Rževský mlýnek na maso“ kvůli mimořádně vysokým ztrátám na obou stranách.

Sovětské síly tvořily armády Kalininského, Západního, Brjanského a Severozápadního frontu, včetně 22., 29., 30., 31., 39. armády Kalininského frontu a 1. úderné, 5., 10., 16., 20., 33., 43., 49. a 50. armády Západního frontu, dále tři jezdecké sbory. Celkem se v první rževské bitvě účastnilo kolem 500 tisíc sovětských vojáků.

Německé síly tvořily především 9. armádu skupiny armád Střed pod velením generála Waltera Modela, která byla postupně posilována a výběžek byl silně opevněn. Německá obrana v oblasti byla považována za jednu z nejpevnějších na východní frontě.

Počáteční sovětská ofenzíva začala 8. ledna 1942 v rámci strategické operace Ržev–Vjazma, jejímž cílem bylo zlikvidovat německý výběžek a ohrozit týl skupiny armád Střed. Sovětské jednotky dosáhly v lednu dílčích úspěchů a pronikly hluboko do německých pozic, avšak kvůli obtížnému terénu a nedostatečnému zásobování byly jejich postupy zpomaleny a části sil byly obklíčeny.

V létě 1942 zahájila Rudá armáda další velkou ofenzívu (první rževsko-syčevská operace), která však po krvavých bojích skončila 1. října 1942 bez rozhodujícího úspěchu. V listopadu a prosinci 1942 následovala druhá rževsko-syčevská operace, známá jako operace Mars, která měla vázat německé síly a zabránit jejich přesunu ke Stalingradu. Ani tato operace však nedosáhla svých hlavních cílů a byla provázena vysokými ztrátami.

Německá strana v červenci 1942 provedla operaci Seydlitz s cílem zlikvidovat sovětské jednotky v týlu 9. armády, což se jí podařilo za cenu těžkých bojů. V březnu 1943, v rámci operace Büffel, Němci výběžek vyklidili a stáhli se na nové obranné pozice, čímž boje o Ržev definitivně skončily.

Ztráty na obou stranách jsou předmětem sporů a odhady se výrazně liší. Podle některých ruských historiků dosáhly sovětské ztráty během všech operací v oblasti Rževa od ledna 1942 do března 1943 až 2 300 000 mužů, oficiální sovětské údaje však uvádějí 1 324 823 ztrát za čtyři hlavní ofenzívy. Německé ztráty nejsou spolehlivě doloženy; podle německých archivních údajů činily od března 1942 do března 1943 162 713 padlých, 35 650 nezvěstných a 469 747 raněných. Během operace Mars utrpěli Sověti až 250 000 ztrát, Němci až 40 000 (odhad).

Výsledkem bojů bylo, že německá armáda byla nucena opustit strategicky významný rževský výběžek, čímž přestala bezprostředně ohrožovat Moskvu. Sovětská armáda však za toto vítězství zaplatila mimořádně vysokou cenu v podobě obrovských ztrát na životech i technice.

Uvolněním německých sil z rževského výběžku získalo německé velení možnost vytvořit strategickou rezervu, kterou však následně nasadilo v bitvě u Kurska. Boje o Ržev se staly symbolem krvavých a vyčerpávajících bojů na východní frontě a v sovětské i ruské paměti jsou vnímány jako jeden z nejtragičtějších momentů války.