Bitva u Kurska

Situace Německa v roce 1943 byla kritická, vojska upadala do defenzívy a hrozilo souběžné zahájení spojeneckých ofenzív na několika frontách. Hitler se rozhodl zaútočit na východní frontě, aby získal zpět strategickou iniciativu a oslabit Rudou armádu. Kurský oblouk, vzniklý během jarní Mansteinovy ofenzívy, představoval výrazný výběžek fronty a jeho likvidace měla vést k rozsáhlému ochromení sovětských sil a zkrácení fronty.

Sovětské velení mělo díky rozvědce detailní informace o německých plánech a připravilo rozsáhlou obranu s několika pásmy opevnění a velkými zálohami. Sovětský plán spočíval v odražení německého útoku a následném protiútoku, který měl zničit hlavní německé síly.

Německý útok vedly Skupina armád Střed pod velením Walthera Modela a Skupina armád Jih pod Erichem von Mansteinem, které měly za úkol zaútočit na severní a jižní část Kurského oblouku a obklíčit sovětské jednotky. K dispozici měly většinu tankových sil a strategické zálohy, avšak trpěly nedostatkem pěchoty.

Sovětské síly tvořily tři fronty: Centrální front Konstantina Rokossovského na severu, Voroněžský front Nikolaje Vatutina na jihu a Stepní front Ivana Koněva jako záloha. Sověti vybudovali několik pásů těžkého opevnění s minovými poli, protitankovými překážkami a dělostřelectvem, aby vyčerpali německý útok a připravili podmínky pro protiútok.

Bitva byla zahájena 5. července 1943 německou operací Citadela, která měla za cíl zlikvidovat Kurský oblouk. Německý postup byl zpočátku úspěšný, ale brzy se zpomalil kvůli silné sovětské obraně, minovým polím a dělostřelectvu. Luftwaffe získala na počátku vzdušnou převahu, ale postupně ji ztratila kvůli přesunům sovětských leteckých sil a nedostatku pohonných hmot.

Skupina armád Střed začala mít problémy s postupem a nedostatkem pěchoty, což vedlo k žádostem o nasazení pěších záloh, které Hitler zpočátku odmítl. Postup se zastavil kolem 10. července. Sovětská Rudá armáda zahájila 12. července protiútok operací Kutuzov a dalšími údery, které donutily Němce stáhnout zálohy a zastavit ofenzívu.

Na jihu došlo k masivní tankové bitvě u Prochorovky, která skončila sporně, ale znamenala těžké ztráty pro německou 5. tankovou armádu. Hitler 14. července ukončil operaci Citadela a odebral Mansteinovi část jednotek, což ukončilo německý ofenzivní potenciál v Kurském oblouku. Němci pokračovali v dílčích útocích do 22. července, poté byli donuceni ustoupit.

V srpnu Rudá armáda provedla generální protiútok, který vrátil ztracená území a umožnil další postup až k Dněpru.

Německá strana utrpěla asi 203 000 ztrát na živé síle a ztratila 720 tanků. Ztráty Rudé armády byly podle zdrojů větší, přesná čísla však nejsou spolehlivě doložena. Sovětské ztráty zahrnovaly padlé, raněné a zajaté, ale konkrétní údaje chybí.

Bitva u Kurska znamenala definitivní ztrátu strategické iniciativy Německa na východní frontě. Německá armáda již nebyla schopna nahradit ztráty a ztrácela čas i příležitosti, což umožnilo Sovětům zahájit vlastní útočné operace, které vedly k osvobození rozsáhlých území Ukrajiny a dalších oblastí.

Pro Rudou armádu byla bitva poslední velkou obrannou operací, po níž již jen postupovala vpřed až do konce války. Německo již nikdy nezískalo výraznou strategickou iniciativu a jeho síly byly nuceny spíše bránit se a reagovat na sovětské útoky.

Bitva je považována spolu s bitvou o Stalingrad za rozhodující moment východní fronty druhé světové války.