Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
Erich von Manstein byl jedním z nejvýznamnějších německých polních maršálů druhé světové války, považovaný za jednoho z nejlepších stratégů své doby. Jeho vojenské schopnosti a taktické inovace výrazně ovlivnily průběh klíčových operací Wehrmachtu, zejména během invaze do Francie a na východní frontě proti Sovětskému svazu.
Mansteinova kariéra je významná nejen pro jeho vojenské úspěchy, ale také pro jeho kontroverzní postavení v poválečném období, kdy byl souzen za válečné zločiny. Jeho paměti "Ztracená vítězství" (Lost Victories) patří k nejvlivnějším dílům o vojenské historii druhé světové války, přičemž jeho taktické myšlení a kritika Hitlerova velení zůstávají předmětem odborných debat.
Erich von Manstein se narodil 24. listopadu 1887 v Berlíně jako Fritz Erich Georg Eduard von Lewinski do staré pruské šlechtické rodiny s dlouhou vojenskou tradicí. Byl desátým dítětem v rodině a byl adoptován do rodiny von Mansteinů, což bylo umožněno císařským dekretem, protože jeho matka a adoptivní matka byly sestry a manželství von Mansteinů bylo bezdětné.
Jeho výchova byla přísně vojenská, což ho připravilo na kariéru v armádě. V roce 1900 začal studovat na císařské kadetní škole v Berlíně-Lichterfelde, kde získal základní vojenské vzdělání a disciplínu pruského důstojníka. Po dokončení školy v roce 1906 vstoupil do 3. pěšího gardového pluku, kde sloužili i významní vojenští představitelé jako Paul von Hindenburg.
Během první světové války sloužil Manstein na západní i východní frontě, zúčastnil se dobytí pevnosti Namur, bitev u Mazurských jezer, na Sommě, u Soissons a Remeše. Byl těžce raněn v Polsku, kdy ho zasáhly dvě kulky do ramene a do sedacího nervu. Po uzdravení působil u generálního štábu a účastnil se jarní ofenzívy v roce 1918. Válka a pád císařství na něj měly hluboký dopad, po nichž se stal apolitickým vojákem.
Po válce zůstal v armádě, kde postupně stoupal v hodnostech a působil na různých velitelských a štábních pozicích. V roce 1927 byl povýšen na majora a začal pracovat v generálním štábu, kde získával zkušenosti s vojenskými systémy cizích zemí. V roce 1936 dosáhl hodnosti generálmajora a působil na vysokých postech. V roce 1938 velel 18. pěší divizi ve Slezsku a byl povolán k vypracování plánů na vstup Wehrmachtu do Rakouska.
Na počátku druhé světové války byl hlavním architektem německého útoku na Francii v roce 1940, známého jako Fall Gelb. Jeho plán zahrnoval průlom přes Ardeny a rychlý postup k Lamanšskému průlivu, čímž obklíčil spojenecké armády v Belgii a Flandrech. Během invaze do Polska působil jako náčelník štábu Skupiny armád Jih.
Vedl úspěšné obléhání Sevastopolu v letech 1941–1942 a později obléhání Leningradu. V roce 1942 byl jmenován velitelem Skupiny armád Don (později Jih), kde se pokusil o záchranu obklíčené 6. armády u Stalingradu, což se však nezdařilo. V roce 1943 vedl vítěznou třetí bitvu o Charkov a účastnil se bitvy v Kurském oblouku. Jeho spory s Hitlerem o vedení války vyvrcholily jeho odvoláním v březnu 1944.
Po válce byl Manstein souzen za válečné zločiny a odsouzen na 18 let, ale byl propuštěn již po čtyřech letech ze zdravotních důvodů. V 50. letech působil jako vojenský poradce západoněmecké vlády při obnově ozbrojených sil. Napsal paměti "Ztracená vítězství", které kritizovaly Hitlerovo velení a ovlivnily poválečné vnímání Wehrmachtu.
Manstein byl hlavním architektem plánu průlomu přes Ardeny, který vedl k rychlému obklíčení spojeneckých sil v Belgii a Flandrech, což znamenalo zásadní úspěch Wehrmachtu.
Manstein vedl německé síly při dobytí pevnosti Sevastopol, což byla jedna z nejdůležitějších operací na východní frontě.
Jako velitel Skupiny armád Don se pokusil o záchranu obklíčené 6. armády, ale jeho snaha selhala a armáda byla zničena.
Manstein vedl úspěšnou protiofenzívu, která vedla k porážce sovětských armád a dočasnému znovudobytí významného území.
Manstein byl jedním z hlavních velitelů této největší tankové bitvy, která skončila zastavením německé ofenzívy.
Erich von Manstein je vnímán jako jeden z nejvýznamnějších vojenských stratégů druhé světové války, jehož taktické inovace, zejména plán průlomu přes Ardeny, měly zásadní dopad na průběh konfliktu. Jeho koncepty elastické obrany a schopnost využívat chyby nepřítele jsou studovány v rámci vojenské historie. Nicméně jeho role ve válečných zločinech a spolupráce s nacistickým režimem zůstávají předmětem kritiky a diskuzí. Jeho paměti "Ztracená vítězství" významně ovlivnily poválečné vnímání Wehrmachtu a přispěly k mýtu o „čisté“ německé armádě.
Erich von Manstein byl německý polní maršál a jeden z nejvýznamnějších vojenských stratégů druhé světové války.
Jeho nejvýznamnější plán byl průlom přes Ardeny během invaze do Francie v roce 1940, známý jako Mansteinův plán nebo Sichelschnitt.
Byl souzen za válečné zločiny, včetně špatného zacházení s válečnými zajatci a neochrany civilistů v oblastech, které ovládal.
Kvůli sporům s Hitlerem o vedení války byl v březnu 1944 odvolán a již nikdy nezískal další velení.
Po první světové válce se stal apolitickým vojákem a o politiku se nezajímal.
Zemřel 10. června 1973 v bavorském Ickingu na mozkovou mrtvici.