Heinz Guderian

Během první světové války sloužil Guderian jako důstojník spojovací služby a později jako velitel praporu. Po válce byl jedním z mála důstojníků, kteří zůstali v omezené Reichswehru podle Versailleské smlouvy. V meziválečném období se věnoval studiu a propagaci tankové války, inspirován zkušenostmi z první světové války a literaturou o obrněných jednotkách. V 30. letech se stal klíčovou postavou při vytváření německé tankové doktríny a mechanizovaných jednotek.

V roce 1936 byl povýšen na generálmajora a jmenován inspektorem motorizovaných jednotek. V tomto období významně přispěl k formování konceptu pancéřových divizí a taktiky rychlého průlomu. V roce 1937 vydal knihu Achtung! Panzer!, která shrnovala jeho teorie o tankové válce. V roce 1938 převzal velení po Oswaldu Lutzovi a vedl tankové jednotky při anšlusu Rakouska.

Na začátku druhé světové války velel XIX. tankovému sboru během invaze do Polska, kde jeho jednotky dosáhly rychlých průlomů a hlubokých průniků do nepřátelského území. Následně vedl tankové jednotky při invazi do Francie, kde sehrál klíčovou roli v průlomu přes Ardeny a v bitvě u Sedan, což vedlo k rychlému obklíčení spojeneckých sil u Dunkerque.

Jako velitel 2. tankové armády vedl Guderian útok na Sovětský svaz během operace Barbarossa. Jeho jednotky dosáhly významných úspěchů, včetně obklíčení a zničení velkých sovětských sil u Kyjeva. Po neúspěchu útoku na Moskvu a sporech s Hitlerem byl 25. prosince 1941 odvolán z velení.

V březnu 1943 byl znovu povolán do služby jako generální inspektor tankových vojsk, kde dohlížel na vývoj, výrobu a výcvik obrněných jednotek. Od července 1944 do března 1945 zastával funkci náčelníka generálního štábu pozemních vojsk. Po sporech s Hitlerem byl donucen rezignovat ze zdravotních důvodů.