Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
📷 Winkelmann · CC BY-SA 3.0 de · zdroj · upraveno
Johannes Erwin Eugen Rommel (15. listopadu 1891 – 14. října 1944) byl německý polní maršál, který se proslavil jako jeden z nejlepších taktiků druhé světové války. Získal přezdívku "Pouštní liška" díky svému velení v severoafrické kampani, kde vedl Afrikakorps a proslavil se schopností rychlých a nečekaných manévrů. Rommelova vojenská kariéra zahrnovala významné role v první světové válce, během francouzského tažení v roce 1940, v bojích v severní Africe a nakonec v obraně Atlantického valu před spojeneckým vyloděním v Normandii.
Rommel byl nejmladším generálem polním maršálem nacistického Německa a jeho vojenské schopnosti i osobnost vyvolávaly respekt nejen mezi jeho spojenci, ale i mezi protivníky. Jeho taktické inovace a schopnost vést rychlé a překvapivé útoky z něj učinily legendu, která byla využívána jak v nacistické, tak v poválečné propagandě. Přestože byl dlouho vnímán jako apolitický a čestný vojevůdce, jeho vztah k nacistickému režimu a účast na spiknutí proti Hitlerovi jsou předmětem historických debat.
Erwin Rommel se narodil 15. listopadu 1891 v Heidenheimu an der Brenz v království Württembersko, které bylo součástí Německé říše. Byl druhým synem ředitele gymnázia Erwina Rommela a Helene von Luz, dcery významného württemberského politika. Měl tři sourozence a podle vlastních slov prožil šťastné dětství v rozlehlé rodinné zahradě. Již v mládí projevoval zájem o techniku a letectví, když ve čtrnácti letech zkonstruoval s kamarádem letuschopný kluzák.
Po ukončení studia na reálném gymnáziu ve Schwäbisch Gmündu v roce 1910 nastoupil do německé armády jako kadet u 6. württemberského pěšího pluku. Po absolvování důstojnické školy v Gdaňsku byl povýšen na poručíka a během první světové války bojoval na západní, východní a italské frontě. V roce 1915 se oženil s Lucií Marií Mollin, se kterou měl syna Manfreda a nemanželskou dceru Gertrud.
Rommel bojoval na západní frontě, v Rumunsku a na italské frontě, kde se proslavil v bitvě u Caporetta v roce 1917. Zde vedl útok na Monte Matajur, který dobyl i přes přesilu obránců a zajal tisíce Italů. Za tento výkon obdržel vyznamenání Pour le Mérite. V lednu 1918 byl povýšen na kapitána a převeden do štábní funkce.
Po první světové válce zůstal Rommel v Reichswehru, kde působil jako velitel roty a později jako učitel taktiky na pěchotních školách v Drážďanech a Postupimi. V roce 1937 vydal knihu "Infanterie greift an", která shrnovala jeho zkušenosti z první světové války a získala pozornost Adolfa Hitlera. V této době začal být blízkým spolupracovníkem Hitlera a byl pověřován různými úkoly, včetně velení Hitlerova doprovodného praporu.
V roce 1940 převzal velení 7. tankové divize, se kterou se proslavil během bleskového tažení Francií. Jeho divize postupovala rychle a nečekaně, často porušovala rozkazy a pronikala hluboko do nepřátelského území. Za své výkony obdržel rytířský kříž a jeho divize získala přezdívku "divize duchů".
V lednu 1941 byl pověřen velením Afrikakorpsu, kde vedl německé a italské jednotky v severoafrické kampani. Proslavil se schopností rychlých ofenzív a manévrování, což mu vyneslo přezdívku "Pouštní liška". Přes počáteční úspěchy čelil problémům s nedostatkem zásob a musel ustoupit před britskými silami. V roce 1942 dosáhl vrcholu svého postupu u El Alamejnu, kde byl zastaven. Po neúspěchu v druhé bitvě u El Alamejnu a postupném ústupu z Afriky odešel v roce 1943 kvůli léčení.
Po návratu z Afriky byl Rommel pověřen velením v Itálii, kde připravoval obranu proti spojeneckému vylodění. Po svržení Mussoliniho a obsazení Itálie Německem se stal inspektorem opevňovacích prací na Atlantickém valu ve Francii. V lednu 1944 převzal velení skupiny armád B, která měla bránit západní frontu před spojeneckou invazí. Pod jeho vedením došlo k výraznému posílení obranných pozic, ačkoliv nedostatky v materiálu a personálu omezovaly jejich účinnost.
Rommel vedl útok na Monte Matajur, který dobyl i přes přesilu obránců, a zajal tisíce Italů, což mu vyneslo vyznamenání Pour le Mérite.
Jako velitel 7. tankové divize vedl rychlý a nečekaný postup přes Francii, který výrazně přispěl k německému vítězství.
Rommel rozdrtil britské síly a dobyl Tobruk, což mu zajistilo povýšení na polního maršála.
Rommel dosáhl nejzazšího postupu v Africe, ale jeho armáda byla zastavena britskou obranou.
Rommelova armáda byla poražena a zahájila ústup z Afriky, což znamenalo zlom v severoafrické kampani.
Erwin Rommel je považován za jednoho z nejlepších polních taktiků druhé světové války, zejména díky svému velení v Africe a schopnosti rychlých, překvapivých manévrů. Jeho kniha "Infanterie greift an" ovlivnila vojenskou taktiku a byla široce čtena. Rommelova pověst "čistého" a rytířského vojevůdce byla využívána v nacistické i poválečné propagandě, ačkoliv někteří historikové zpochybňují jeho apolitičnost a vztah k nacistickému režimu. Jeho taktika a vojenské myšlení ovlivnily poválečné vojenské strategie a jeho jméno nese několik vojenských zařízení a lodí. Rommelův odkaz je rovněž spojen s jeho účastí na spiknutí proti Hitlerovi a tragickým koncem jeho života, kdy byl donucen spáchat sebevraždu.
Erwin Rommel se narodil 15. listopadu 1891 v Heidenheimu an der Brenz v království Württembersko, Německá říše.
Přezdívku "Pouštní liška" získal díky svému velení Afrikakorpsu v severoafrické kampani, kde prokazoval schopnost rychlých a překvapivých manévrů v pouštním terénu.
Bojoval na západní, východní a italské frontě, proslavil se v bitvě u Caporetta, kde vedl úspěšný útok na Monte Matajur a získal vyznamenání Pour le Mérite.
Po neúspěšném atentátu na Hitlera v roce 1944 byl Rommel donucen spáchat sebevraždu, aby se vyhnul veřejnému soudu a popravě.
Rommel byl loajální vůči Hitlerovi až do konce války, ale nebyl členem nacistické strany a jeho vztah k režimu byl komplikovaný. Později byl zapleten do spiknutí proti Hitlerovi.
Rommelova pověst čestného a schopného vojevůdce byla využita při poválečné rehabilitaci německé armády a při usmíření mezi Německem a západními spojenci.