Pád Francie

Bitva o Francii byla součástí druhé světové války a začala 10. května 1940 německou invazí do neutrálních zemí Beneluxu – Belgie, Lucemburska a Nizozemska. Francie a Velká Británie vyhlásily Německu válku již v září 1939 po německé invazi do Polska, ale v první fázi konfliktu (tzv. podivné válce) nedošlo k větším bojům na západní frontě.

Francie vybudovala Maginotovu linii, opevnění na hranicích s Německem, které mělo zabránit přímému útoku přes hranice a přimět Němce k útoku přes Belgii. Spojenci plánovali obranu a případný protiútok na území Belgie a Nizozemska, aby boj probíhal mimo francouzské území, ale nebyli připraveni na rychlý průlom německých tankových jednotek přes Ardeny, které spojenci považovali za těžko prostupné.

Německé síly vedly operaci Fall Gelb, jejímž jádrem byla rychlá průlomová taktika blitzkriegu, s hlavním útokem přes Ardeny vedeným pancéřovými jednotkami pod velením generálů jako Heinz Guderian a Erich von Manstein. Itálie vstoupila do války 10. června 1940 a zaútočila na Francii z jihovýchodu, ale její útok byl neúčinný.

Spojenecké síly tvořily francouzské, britské, belgické a nizozemské armády, které měly početní převahu, ale slabší letectvo a méně účinné taktiky proti rychlému německému postupu. Velitelé spojenců se chybně domnívali, že hlavní německý útok povede přes Belgii, a proto vysunuli své nejlepší jednotky do Belgie, což umožnilo německým tankům překvapit je průlomem přes Ardeny.

Bitva začala 10. května 1940 útokem Německa na Benelux a Francii. Německé výsadkové jednotky rychle obsadily klíčové mosty v Nizozemsku a Belgii, což umožnilo rychlý postup pozemních jednotek. Nizozemsko padlo během několika dní, přičemž bombardování Rotterdamu 14. května vedlo k jeho kapitulaci.

14. května Němci překročili řeku Mázu u Sedanu a překvapivě rychle prorazili spojenecké linie, čímž obklíčili britské, francouzské a belgické jednotky postupující do Belgie. Spojenci se ocitli v pasti u Lamanšského průlivu, což vedlo k evakuaci britských a částí spojeneckých sil z Dunkerku v operaci Dynamo, která zachránila přes 338 000 vojáků.

Po evakuaci spojenců zahájily německé síly 5. června operaci Fall Rot, která měla za cíl dobytí zbytku Francie. Německé tanky obešly Maginotovu linii a 14. června bez odporu obsadily Paříž. Po pádu francouzské vlády a armády byla 22. června podepsána příměří v Compiègne, čímž skončily pozemní boje na západní frontě až do vylodění v Normandii v roce 1944.

Ve zdrojích nejsou spolehlivě doložena přesná čísla ztrát na obou stranách bitvy o Francii.

Bitva o Francii znamenala rychlý a rozhodující německý triumf, který vedl k okupaci Francie a zemí Beneluxu. Francie byla rozdělena na okupovanou zónu a zónu svobodnou (zóna libre) pod vládou Vichistické Francie, která vznikla po kapitulaci.

Italská invaze do Francie přinesla jen malé územní zisky a po uzavření příměří Itálie obsadila malou okupační zónu na jihovýchodě Francie. V listopadu 1942 Němci a Italové obsadili i zónu libre v rámci operace Fall Anton.

Evakuace z Dunkerku umožnila Velké Británii zachovat obranyschopnost a pokračovat ve válce, což mělo zásadní význam pro další vývoj konfliktu. Bitva také ukázala sílu nových zbraní a taktik, jako byly tanky, letadla a výsadkáři.