Evakuace z Dunkerku

Dne 10. května 1940 zahájilo nacistické Německo ofenzivu na západní frontě, známou jako Bitva o Francii, s cílem rozdělit spojenecké síly na severní a jižní část. Německé tankové jednotky překvapivě pronikly přes Ardeny a rychle postupovaly k Lamanšskému průlivu, čímž obklíčily britské, francouzské a belgické jednotky v oblasti Dunkerque.

Spojenecké velení, včetně britského generála vikomta Gorta, původně plánovalo protiútok k prolomení obklíčení, ale po neúspěchu a zhoršení situace bylo rozhodnuto o evakuaci obklíčených jednotek přes Lamanšský průliv do Velké Británie. Evakuace byla komplikována nedostatkem lodí, útoky německého letectva a omezenými přístavními kapacitami v Dunkerque.

Spojenecké síly zahrnovaly přibližně 400 000 britských, francouzských, belgických, polských a dalších vojáků, pod velením britského generála vikomta Gorta. Německé síly, přesný počet neuveden, byly pod velením generálů Günthera von Kluge a Gerd von Rundstedta, kteří vedli postup tankových a pěších jednotek. Německá ofenziva byla založena na rychlém průniku tankových sborů přes Ardeny a obklíčení spojenců u Dunkerque.

Velitelé spojenců původně plánovali protiútok k prolomení obklíčení, ale po neúspěchu a zhoršení situace byl vydán rozkaz k evakuaci. Německý postup byl na několik dní zastaven rozkazem "Haltbefehl", což umožnilo spojencům připravit evakuaci.

Evakuace začala v noci z 26. na 27. května 1940, kdy bylo již asi 28 000 vojáků na cestě k evakuaci. První den bylo evakuováno 7 669 vojáků, ale postupně se počet evakuovaných zvyšoval až na více než 30 000 denně. Evakuace byla komplikována nedostatkem lodí, poškozením přístavu a útoky německého letectva Luftwaffe, které bombardovalo přístav a pláže.

Spojenecké jednotky držely obranný perimetr kolem Dunkerque, přičemž zadní krytí zajišťovaly například britské jednotky Coldstream Guard a francouzské jednotky. Německý postup byl zpomalen díky přesunu tankových jednotek na jih a zastavení tankového útoku rozkazem "Haltbefehl". V průběhu evakuace se do akce zapojila také flotila tzv. "Malých lodí" – rybářských a rekreačních plavidel, které pomáhaly přepravovat vojáky z pláží na větší lodě.

Evakuace skončila 4. června 1940, kdy německé jednotky prolomily francouzskou obranu a posledních 40 000 francouzských vojáků, kteří kryli ústup, nebylo evakuováno a kapitulovalo.

Během francouzské kampaně ztratila britská expediční síla přibližně 68 000 vojáků. Z evakuovaných 338 000 spojeneckých vojáků nebylo možné zachránit posledních 40 000 převážně francouzských vojáků, kteří zůstali krytí ústupu a kapitulovali. Německé ztráty nejsou ve zdrojích přesně uvedeny.

Operace Dynamo byla označena britským premiérem Winstonem Churchillem jako "kolosální vojenská katastrofa", protože britská armáda byla nucena opustit veškerou těžkou výzbroj a vybavení. Přesto byla evakuace považována za "zázrak vysvobození", protože zachránila velké množství vycvičených vojáků, kteří mohli být znovu nasazeni v dalších bojích.

Zachránění vojáci tvořili jádro britských obranných sil v následujících fázích války a umožnili pokračování britského odporu proti nacistickému Německu. Francouzští vojáci, kteří nebyli evakuováni, padli do zajetí, zatímco malá část francouzských vojáků, která se dostala do Velké Británie, se stala základem jednotek Svobodné Francie pod vedením generála de Gaulla.