Bitva u Borodina

Bitva u Borodina proběhla během Napoleonova tažení do Ruska v roce 1812, kdy francouzská Velká armáda postupovala směrem k Moskvě. Po bitvě u Smolenska se ruský car Alexandr I. rozhodl nahradit generála Barclayho de Tollyho generálem Kutuzovem, který měl za úkol zastavit postup Francouzů a zachovat morálku ruské armády a národa.

Kutuzov zvolil obrannou linii u vesnice Borodino, kde se rozhodl svést rozhodující bitvu, aby zabránil Napoleonovi v rychlém postupu na Moskvu. Ruská armáda byla posílena opevněními, včetně Raevského reduty a Bagrationových šipek, a připravena čelit francouzskému útoku. Bitva byla součástí širší strategie ruské armády, která využívala taktiku zdržovacích bojů a postupného vyčerpávání nepřítele.

Francouzské síly tvořilo přibližně 128 000 mužů, včetně 214 pěších praporů, 317 jezdeckých eskadron a 587 dělostřeleckých děl, přičemž císařská garda s 18 500 muži se bitvy nezúčastnila. Velitelem byl Napoleon I., který však váhal nasadit gardu.

Ruská armáda měla asi 155 200 mužů, včetně 180 pěších praporů, 164 jezdeckých eskadron, 20 kozáckých pluků a 55 baterií s 637 děly. Velitelé byli generál Kutuzov, který převzal velení po Barclay de Tollym, a kníže Bagration, který velel levému křídlu. Ruská obrana byla postavena na opevněních a využívala silnou dělostřeleckou podporu.

Bitva začala 7. září 1812 ráno útokem francouzského 5. sboru na levé křídlo ruského postavení, následovaným hlavním útokem na Bagrationovy valy, které držela 2. armáda pod velením Bagrationa. Francouzské jednotky pod velením Davouta, Neyho a Junota tlačily ruské obránce, kteří byli nakonec nuceni ustoupit, přičemž Bagration byl smrtelně zraněn.

Rajevského baterie, klíčová pozice ruské obrany, odolala několika útokům francouzských jednotek, ačkoli Kutuzov poslal jezdecké jednotky a kozácké sbory, aby udeřily do boku francouzské armády a zpozdily její postup. Hlavní útok Napoleona byl zpožděn o dvě hodiny a po tvrdých bojích byli ruští obránci nuceni ustoupit.

Francouzi však měli v záloze jen císařskou gardu, kterou nasadili pouze k dělostřeleckému ostřelování, a nakonec sami vyklidili dobytou Rajevského baterii z obavy před ruským protiútokem. Kvůli vysokým ztrátám nebyla ruská armáda schopna pokračovat v boji a Kutuzov nařídil ústup směrem k Moskvě, čímž bitvu ukončil.

Obě strany bitvu prezentovaly jako vítězství, přičemž Napoleon obsadil Moskvu, která však byla záměrně vyklizena a vypálena ruskými dobrovolníky, což vedlo k vyčerpání francouzské armády.

Přesná čísla ztrát nejsou spolehlivě doložena a odhady se v historiografii liší. Bitva byla nejkrvavější jednodenní střetnutí napoleonských válek, při kterém bylo zraněno nebo zabito mnoho vojáků na obou stranách, včetně desítek generálů. Francouzská armáda utrpěla těžké ztráty, které spolu s následnými událostmi vedly k jejímu výraznému oslabení.

Bitva u Borodina byla morálním úspěchem Rusů, kteří dokázali zastavit postup Napoleona a vyčerpat jeho armádu. Napoleon sice obsadil Moskvu, ale město bylo vypáleno a opuštěno, což znemožnilo jeho armádě zásobování a přečkání zimy.

Kutuzovova taktika opotřebovací války, včetně spálení zásob, partyzánských útoků kozáků a totální války rolníků, vedla k postupnému vyhladovění a zničení Velké armády. Z původních asi 600 000 vojáků se do Francie vrátilo jen kolem 112 000, což znamenalo katastrofální porážku Napoleona v ruské kampani.

Bitva a její následky měly zásadní dopad na průběh napoleonských válek a ukázaly limity Napoleonovy vojenské moci při vedení dlouhodobých tažení v nepřátelském prostředí.