Používáme cookies pro anonymní měření návštěvnosti (Google Analytics). Analytiku spustíme jen s tvým souhlasem. Více v právních informacích.
Pyrrhos byl řecký král a státník z helénistického období, známý jako jeden z největších vojevůdců starověku a významný protivník raného Říma. Jeho jméno je spojeno s pojmem "Pyrrhovo vítězství" díky draze vykoupeným úspěchům v bitvách proti Římanům.
Pyrrhos z Épeiru byl významný řecký král a vojevůdce helénistického období, který se proslavil především svými vojenskými taženími proti rané římské republice. Jeho jméno je spojeno s termínem "Pyrrhovo vítězství", který označuje vítězství dosažené za cenu tak vysokých ztrát, že je prakticky neudržitelné. Pyrrhos je považován za jednoho z největších vojevůdců starověku, jehož taktické schopnosti a odvážné vojenské podniky zanechaly významný otisk v dějinách.
Pyrrhos se narodil kolem roku 319/318 př. n. l. v Épeiru jako syn krále Aiakida a Fthie, dcery thessalského generála. Jeho rod pocházel z královského rodu Aiakovců, který si nárokoval původ od mytologických hrdinů Achilla a Helenose. V raném dětství byl Pyrrhos vychováván na dvoře Glaukia, krále ilyrského kmene Taulantů, který mu poskytl azyl poté, co byl jeho otec vyhnán z Épeiru.
Pyrrhos se zapojil do bojů po smrti Alexandra Velikého, podporoval Demetria I. Poliorkéta a jeho otce Antigona I. v bitvě u Ipsu (301 př. n. l.). Po porážce Antigona byl zajat a držen v Egyptě, kde se oženil s Bereníké. V roce 297 př. n. l. se vrátil do Épeiru a stal se králem, nejprve společně s Neoptolémem, kterého později nechal zavraždit, aby upevnil svou moc.
V roce 280 př. n. l. vyhověl žádosti Tarentu a vpadl do Itálie s armádou včetně válečných slonů. Dosáhl vítězství v bitvách u Herakleie a Auscula, avšak s těžkými ztrátami. Pokusil se ovládnout jižní Itálii a Sicílii, ale po neúspěšném tažení na Sicílii a porážce u Beneventa v roce 275 př. n. l. ztratil všechny své zisky v Itálii a stáhl se zpět do Épeiru.
V roce 274 př. n. l. sesadil makedonského krále Antigona II. Gonata a stal se králem Makedonie, ale o tři roky později byl vytlačen Lysimachem. V roce 272 př. n. l. vpadl na Peloponés, kde nejprve porazil Sparťany v otevřeném poli, ale při obléhání města narazil na silný odpor. Následně zasáhl do vnitřních sporů v Argu, kde byl během pouličních bojů zabit.
Pyrrhos zde porazil římskou armádu vedenou konzulem Publiem Laeviniem, čímž si zajistil první vítězství v Itálii, ale za cenu značných ztrát.
Další vítězství Pyrrha nad Římany, které však bylo tak nákladné, že vedlo ke vzniku termínu "Pyrrhovo vítězství".
Takticky nerozhodná bitva, po níž Pyrrhos ztratil všechny své zisky v Itálii a stáhl se zpět do Épeiru.
Pyrrhos bojoval na straně Demetria I. Poliorkéta proti ostatním diadochům, bitva skončila porážkou jeho strany a smrtí Antigona I.
Pyrrhos byl zabit během pouličních bojů v Argu, když zasahoval do vnitřních sporů města.
Pyrrhos je považován za jednoho z největších vojevůdců helénistického období, jehož vojenské schopnosti a taktické inovace ovlivnily nejen jeho současníky, ale i pozdější generace. Jeho schopnost vést armádu s využitím válečných slonů a kombinace pěchoty a jízdy byla obdivována a inspirovala například Hannibala. Přestože jeho ambice často převyšovaly možnosti jeho říše, jeho vojenské tažení upozornilo řecký svět na rostoucí moc Říma a položilo základy pro pozdější střety mezi Římem a helénistickými státy.
Byl to řecký král a vojevůdce helénistického období, známý především svými taženími proti Římu a za vznik termínu "Pyrrhovo vítězství".
Tento termín vznikl po Pyrrhově vítězství v bitvě u Auscula, které bylo dosaženo za cenu tak vysokých ztrát, že ohrožovalo jeho další vojenské schopnosti.
Mezi nejvýznamnější patří bitvy u Herakleie (280 př. n. l.), Auscula (279 př. n. l.), Beneventa (275 př. n. l.), Ipsu (301 př. n. l.) a Argu (272 př. n. l.).
Zemřel v roce 272 př. n. l. během pouličních bojů v řeckém městě Argos, pravděpodobně byl zabit nebo otráven.
Pyrrhos byl několikrát králem Makedonie, ale jeho vláda tam byla nestabilní a nakonec byl vytlačen Lysimachem.
Byl považován za jednoho z největších vojevůdců starověku, jeho taktiky a použití válečných slonů ovlivnily pozdější vojenské strategie.