2S1 Gvozdika
Sovětská plovoucí samohybná houfnice ráže 122 mm.
Specifikace
| Země původu | Sovětský svaz |
|---|---|
| Zavedení | 1971 |
| Ráže | 122 mm |
| Dostřel | ~15 km |
| Posádka | 4 |
Popis
Vývoj samohybné houfnice 2S1 Gvozdika začal ve specializovaném institutu VNII-100, kde byly zvažovány různé varianty podvozků. Nakonec byl zvolen podvozek na bázi prodlouženého obrněného transportéru MT-LB, označený jako MT-LBu, vyvinutý v Charkovském traktorovém závodě. První prototyp vznikl v roce 1969 a po vyřešení problémů s plynovou kontaminací bojového prostoru byla houfnice v roce 1970 zařazena do výzbroje. Sériová výroba probíhala až do roku 1991 a celkem bylo vyrobeno více než 10 000 kusů.
Konstrukce vozidla využívá přeplňovaný osmiválcový motor JaMZ-238N, který umožňuje maximální rychlost 60 km/h na silnici a 32 km/h v terénu. Gvozdika je plně obojživelná, pohyb ve vodě zajišťují pásy a zvládá plavat rychlostí až 4,5 km/h. Hlavní výzbroj tvoří houfnice ráže 122 mm s mechanickým nabíjecím zařízením a kadencí až 5 ran za minutu. Vozidlo nese 40 kusů dělené munice, maximální dostřel je 15 200 m, s raketovým pohonem až 21 900 m. Věž umožňuje odměr 360° a náměr -3° až +70°. Vozidlo je vybaveno optoelektronickými přístroji pro denní i noční činnost.
Bojové nasazení a služba
Houfnice 2S1 Gvozdika se osvědčila během války v Afghánistánu, kde díky své palebné síle, manévrovatelnosti a balistické ochraně významně podpořila sovětské motostřelecké jednotky, zejména při dobývání obtížně přístupných oblastí. Baterie 2S1 umožnily postup jednotek po horských hřebenech a přímou palbou ničily palebná postavení nepřítele, čímž snižovaly ztráty vlastních sil.
V novější historii byla 2S1 Gvozdika nasazena ruskými silami při okupaci Ukrajiny, kde během prvních 39 dní války Rusko ztratilo minimálně 6 těchto houfnic. Gvozdika byla a je ve výzbroji více než 40 zemí světa, včetně bývalého Československa a Armády ČR.
Varianty
Ruská modernizovaná verze s automatizovaným systémem řízení palby ASUNO 1V168-1.
Ruská modernizovaná verze s kanónem 2A80-1 a kulometem PKT; vyvinuta v roce 2003, do služby v roce 2008.
Polská modernizovaná verze s automatizovaným systémem řízení palby ASUNO TOPAZ.
Polská verze s 120mm minometem s hladkým vývrtem a automatickým nabíječem; zvýšená kapacita munice na 60 nábojů.
Rumunská varianta z 80. let s podvozkem BMP MLI-84 místo MT-LB.
Íránská samohybná houfnice vyvinutá v roce 1996, sériová výroba od roku 2002, s podvozkem BMP Boragh.
Zajímavosti
- 2S1 Gvozdika je plně obojživelná a zvládne překonat vodní tok do šířky 300 m.
- Vozidlo může být přepravováno letadly An-12, An-124 a Il-76 díky své nízké hmotnosti a výšce.
- Při vývoji došlo k vážné otravě posádky zplodinami hoření, což vedlo k zásadnímu vylepšení systému odvodu plynů.
- Gvozdika může střílet i laserem naváděné granáty Kitolov-2M.
- Celkem bylo vyrobeno více než 10 000 kusů této houfnice.
Významné nasazení
moderní konflikty
Uživatelé
Rusko a desítky dalších
Časté otázky
Jaký je maximální dostřel houfnice 2S1 Gvozdika?
Maximální dostřel je 15 200 m, s granáty s raketovým pohonem až 21 900 m.
Kolik členů tvoří posádku 2S1 Gvozdika?
Posádku tvoří čtyři osoby: řidič, střelec, velitel a nabíječ.
Je 2S1 Gvozdika schopná plavat?
Ano, vozidlo je plně obojživelná a pohyb ve vodě zajišťují pásy.
Ve kterých zemích byla nebo je 2S1 Gvozdika ve výzbroji?
Houfnice byla nebo je ve výzbroji více než 40 zemí, včetně bývalého Československa, Ruska, Polska, Ukrajiny a dalších.