107mm divizní dělo vzor 1940
107mm divizní dělo vzor 1940 je dělo. Země původu: Sovětský svaz.
Specifikace
| Země původu | Sovětský svaz |
|---|
Popis
Vývoj 107 mm divizního děla M1940 (M-60) začal na podzim 1938 jako snaha nahradit zastaralé 76,2 mm děla silnějším kalibrem, který by lépe vyhovoval novým požadavkům na palebnou sílu a průbojnost. Sovětská armáda preferovala kalibr 107 mm, protože již měla zkušenosti s tímto kalibrem z dob Ruské říše a průmysl byl schopen vyrábět jak děla, tak munici. Vývoj probíhal paralelně s projekty na 95 mm děla, které byly nakonec zrušeny ve prospěch většího kalibru. Prototypy M-60 prošly zkouškami v roce 1940 a po úpravách byly přijaty do výzbroje.
Konstrukčně mělo dělo hlaveň s volnou vložkou a závěr s přerušovaným závěrem převzatým z 122 mm houfnice M1910/30. Reakční systém byl hydraulicko-pneumatický s proměnnou délkou zpětného rázu. Dělo bylo osazeno děleným lafetovým podvozkem s gumovými pneumatikami a ochranným štítem pro posádku. Pro přepravu bylo dělo schopné zatažení hlavně dozadu, což umožňovalo snížit délku při přesunu, přičemž rychlost přepravy s nataženou hlavní nesměla překročit 6–7 km/h.
Bojové nasazení a služba
Dělo M-60 nebylo nikdy nasazeno v běžných střeleckých divizích, ale sloužilo především v protitankových dělostřeleckých brigádách, kde mělo doplňovat lehčí 45 mm a 76 mm děla. V praxi však většina těchto brigád nikdy nedostala přidělený počet 107 mm děl. Po rozpuštění brigád v roce 1941 byla děla používána v samostatných dělostřeleckých praporech. Po obnovení střeleckých sborů v roce 1943 byla děla zařazena do sborových dělostřeleckých pluků, kde tvořila část těžké palebné síly spolu s 122 mm a 152 mm zbraněmi. Několik kusů se zúčastnilo bitvy u Kurska a osvobození Sevastopolu v roce 1944. Některá děla byla zajata německou armádou a označena jako 10,7 cm K 353(r).
Varianty
První varianta vyvinutá na lafetě houfnice M-10, úspěšně prošla zkouškami, ale nebyla preferována.
Druhá varianta na lafetě houfnice M-10, podobně jako M-25 úspěšná, ale nakonec upřednostněna varianta M-60.
Hlavní a preferovaná varianta s možností zatažení hlavně dozadu pro přepravu, přijata do výzbroje v roce 1940.
Prototyp s dlouhou hlavní na lafetě houfnice ML-20, velmi výkonný, ale těžký a nákladný, projekt zrušen.
Zajímavosti
- Dělo M-60 bylo posledním 107 mm dělem přijatým do výzbroje Rudé armády.
- Výroba děla byla zastavena krátce po vypuknutí německo-sovětské války kvůli nedostatku tahačů a složitosti výroby.
- Dělo používalo dělenou munici se třemi různými náboji pro regulaci dostřelu.
- Přeprava děla byla usnadněna zatažením hlavně dozadu, což bylo neobvyklé řešení.
- Několik kusů bylo zajato německou armádou a označeno jako 10,7 cm K 353(r).
Časté otázky
Proč byl zvolen kalibr 107 mm místo 95 mm?
Protože 107 mm kalibr již byl známý sovětskému průmyslu a armádě, což usnadňovalo výrobu a logistiku, zatímco 95 mm by znamenal zavedení nového kalibru.
Proč byla výroba děla M-60 zastavena?
Výroba byla zastavena kvůli nedostatku výkonných tahačů, zrušení sborové dělostřelecké organizace, složitosti výroby a nedostatku průmyslových kapacit během válečných let.
Jaké bylo hlavní použití děla M-60 během války?
Dělo bylo používáno především v protitankových dělostřeleckých brigádách a později v sborových dělostřeleckých plucích jako těžké dělo s protitankovou funkcí.
Jaké munice dělo M-60 používalo?
Používalo dělenou munici s třemi různými náboji a bylo kompatibilní s projektily staršího modelu M1910/30, ale s odlišným nábojem.