203mm houfnice vzor 1931
203mm houfnice vzor 1931 je dělo. Země původu: Sovětský svaz.
Specifikace
| Země původu | Sovětský svaz |
|---|
Popis
Vývoj houfnice B-4 začal v roce 1926, kdy Artillery Committee (Artkom) pověřil své konstrukční oddělení vypracováním 203mm houfnice s dlouhým dostřelem. Po smrti Frantze Lendera v roce 1927 převzal vývoj závod Bolshevik, který spolu s Artkomem pracoval na návrhu houfnice. Byly vyrobeny dvě varianty – s brzdou a bez brzdy na ústí hlavně, přičemž byla upřednostněna varianta bez brzdy s pásovým podvozkem, který umožňoval střelbu přímo ze země bez speciálních podložek.
První prototyp byl vyroben v roce 1931 a po rozsáhlých zkouškách byla houfnice přijata do služby v roce 1933. Výroba probíhala v několika závodech, přičemž technické výkresy se lišily podle výrobce, což vedlo k existenci dvou hlavních modelů v praxi. Pásový podvozek byl zvolen kvůli investicím Sovětů do výroby traktorů, což umožňovalo lepší mobilitu těžké houfnice.
Houfnice měla maximální elevaci až 60 stupňů a 12 různých nábojů, což jí umožňovalo optimální trajektorii střely a vysokou účinnost proti opevněním a budovám. Byla schopna vystřelovat granáty o hmotnosti 100 až 146 kg s rychlostí od 288 do 607 m/s v závislosti na náboji.
Bojové nasazení a služba
Houfnice B-4 byla nasazena během Zimní války, kde bylo k 1. březnu 1940 rozmístěno 142 kusů, z nichž čtyři byly zničeny. Sověti ji používali s úspěchem proti finským bunkrům na Mannerheimově linii, kde byla přezdívána "Karelský sochař" pro svou schopnost rozbíjet betonové pevnosti.
Během druhé světové války byla houfnice zařazena do strategické rezervy Stavky a využívána proti těžkým německým opevněním a v městských bojích, například v bitvě o Berlín. Němci zajali několik kusů, které označili jako 20.3 cm Haubitze 503/5(R) a používali je na východní frontě. Počáteční ztráty byly nahrazovány novou výrobou, přičemž celkově bylo do roku 1941 v sovětské armádě 849 houfnic B-4.
Varianty
Poválečná modernizovaná varianta, kde byl původní pásový podvozek nahrazen kolovým, což umožňovalo dlouhý přesun bez demontáže hlavně. Při střelbě se kola zvedají a houfnice spočívá na palebné platformě. Tažená byla traktorem AT-T.
Samohybná varianta vyvinutá na podvozku tanku KV-1S v roce 1944. Kvůli silnému zpětnému rázu docházelo k poškození posádky i převodovky, proto byl projekt zrušen.
Zajímavosti
- Houfnice B-4 byla německými vojáky přezdívána "Stalinovo kladivo" pro svou ničivou sílu.
- Pásový podvozek umožňoval střelbu přímo ze země bez nutnosti speciálních podložek, což bylo neobvyklé u těžké sovětské dělostřelecké techniky.
- Během bitvy o Berlín byla houfnice B-4 používána k ničení německých opevnění na velmi krátkou vzdálenost pomocí těžkých 203mm granátů.
- V roce 1941 bylo v sovětské armádě 849 houfnic B-4, což představovalo pokrytí plánované potřeby 612 kusů s rezervou pro ztráty.
- Houfnice mohla používat až 12 různých druhů nábojů s různou hmotností náplně, což jí umožňovalo flexibilitu v palbě.
Časté otázky
Jaký byl hlavní účel houfnice B-4?
Houfnice B-4 byla určena k ničení těžkých opevnění, bunkrů a chráněných staveb díky svým těžkým 203mm granátům.
Proč byl zrušen projekt samohybné verze S-51?
Kvůli silnému zpětnému rázu docházelo k poškození posádky a převodovky, což vedlo k ukončení vývoje.
Které továrny vyráběly houfnici B-4?
Výroba probíhala v závodech Bolshevik, Barrikady a Novokramatorsky.
Jaká byla přezdívka houfnice B-4 mezi německými vojáky?
Byla nazývána "Stalinovo kladivo".