76mm divizní dělo vzor roku 1942
76,2mm divizní kanón vz.
Specifikace
| Země původu | Sovětský svaz |
|---|
Popis
76,2mm divizní kanón vz. 42 (ZiS-3) byl vyvíjen od května 1941 pod vedením V. G. Grabina jako odpověď na potřebu lehčí, jednodušší a univerzálnější dělostřelecké zbraně. Konstrukce spojila lehkou a obratnou lafetu 57mm protitankového kanónu ZiS-2 s těžším kanónem ráže 76 mm a jednoduchým štítovým krunýřem. Významnou inovací byla silnější úsťová brzda a celková jednoduchost konstrukce, která umožnila rychlou a efektivní výrobu.
Kanón byl projektován v utajení a do sériové výroby se dostal díky naléhavé potřebě sovětské armády po začátku německo-sovětské války. Výroba probíhala především v závodě č. 92 v Gorkém, menší množství vzniklo i v závodě č. 235 ve Votkinsku. ZiS-3 se stal prvním kanónem produkovaným na výrobní lince, přičemž některé díly byly odlévané, lisované nebo svařované, což výrazně zjednodušilo výrobu a snížilo potřebu kvalifikované pracovní síly.
Bojové nasazení a služba
ZiS-3 byl během druhé světové války nejrozšířenější sovětskou dělostřeleckou zbraní a byl oblíbený pro svou spolehlivost, odolnost a přesnost. Díky univerzálnosti mohl být použit i jako lehká houfnice s dostřelem až 13 km a byl snadno ovladatelný i pro nováčky. Kanón byl účinný proti německým lehkým a středním tankům, avšak s příchodem těžších tanků Tiger a Panther jeho průbojnost přestala stačit na čelní pancíř těchto strojů, což bylo částečně řešeno zavedením podkaliberní a kumulativní munice.
Po válce zůstal ZiS-3 ve výzbroji Sovětské armády i mnoha dalších států, včetně Československa, kde se i licenčně vyráběl. Některé ukořistěné kusy používaly i německé jednotky, například v bojích v Severní Africe. Kanón byl exportován do mnoha zemí Afriky a Asie, kde často slouží dodnes.
Zajímavosti
- ZiS-3 byl prvním kanónem produkovaným na výrobní lince.
- Oficiální schválení Stalinem proběhlo až několik měsíců poté, co byly zbraně již používány na frontě.
- Celkem bylo vyrobeno 103 000 kusů těchto kanónů a dalších 13 300 bylo instalováno do samohybného děla SU-76.
- Německé jednotky přezdívaly kanón „rač-bum“ kvůli krátkému času mezi výstřelem a dopadem střely.
- Baterie ZiS-3 se skládala ze 4 zbraní, tři baterie tvořily prapor a samostatné protitankové pluky měly 6 baterií.
Časté otázky
Kdo byl hlavním konstruktérem kanónu ZiS-3?
Hlavním konstruktérem byl V. G. Grabin.
Jaká byla maximální kadence kanónu ZiS-3?
Maximální kadence byla až 25 ran za minutu.
Jaký byl maximální dostřel kanónu?
Maximální dostřel činil 13 290 metrů.
Kde byl kanón ZiS-3 vyráběn?
Především v dělostřelecké továrně č. 92 ve městě Gorkij (dnes Nižnij Novgorod), menší množství v závodě č. 235 ve Votkinsku.