42 cm Haubitze M. 14/16
42 cm Haubitze M. 14/16 je dělo. Země původu: Rakousko-Uhersko. Zavedení do výzbroje: 1914.
Specifikace
| Země původu | Rakousko-Uhersko |
|---|---|
| Zavedení | 1914 |
Popis
42 cm L/15 Küstenhaubitze M. 14 byla navržena jako supertěžká obléhací houfnice pro rakousko-uherskou armádu během první světové války. Jejím primárním účelem bylo proniknout slabě pancéřovanými palubami moderních dreadnoughtů, což odpovídalo tehdejší pobřežní obranné doktríně, která preferovala vysoký úhel střelby a nepřímou palbu na nejslabší místo nepřítele před přímým střetem s bočním pancířem lodí. Houfnice byly levnější než kanóny stejného ráže a mohly být ukryty za terénními překážkami, což snižovalo potřebu pancéřování.
Původně byly dvě houfnice zakoupeny pro obranu hlavní rakousko-uherské námořní základny v Pola na Jadranu. Měly být instalovány na otočném podvozku s pancéřovou kopulí umožňující plný 360° obrat pro obranu ze všech směrů. Otočný podvozek spočíval na kuličkovém ložisku v betonovém základu. Po vypuknutí války, kdy Pola nebyla ohrožena, bylo rozhodnuto houfnice nasadit v pozemní podpoře armády. První houfnice byla již pevně instalována, druhá byla upravena pro mobilní použití a v lednu 1915 byla použita k prvnímu výstřelu v Tarnówe, v tehdejším Rakouském Polsku.
Celkem bylo objednáno osm houfnic M. 14, včetně náhradního hlavně a lafety, přičemž výroba hlavní byla velmi pomalá. Některé hlavně původně určené pro pobřežní montáže byly nakonec použity v mobilní verzi 42 cm Autohaubitze M. 16.
Bojové nasazení a služba
Houfnice byly nasazeny během první světové války v pozemní podpoře rakousko-uherské armády. V době druhé světové války byla alespoň jedna zachovaná houfnice použita nacistickým Německem v roce 1940 k ostřelování pevnosti Ouvrage Schoenenbourg z pozice u Oberotterbachu. Tato zbraň, přejmenovaná na 42 cm Haubitze(t), byla nasazena také při obléhání Leningradu a Sevastopolu, přestože její životnost hlavně byla omezena na 1000 výstřelů. Další kus modelu M16 byl zajat v roce 1919 během maďarsko-rumunské války a vystaven v Národním vojenském muzeu v Bukurešti.
Varianty
Mobilní verze houfnice, vzniklá adaptací hlavní původně určených pro pobřežní montáže.
Německé označení pro zachovalou houfnici M. 17 po připojení Československa k Německu, používanou ve druhé světové válce.
Zajímavosti
- Houfnice byla navržena k pronikání slabě pancéřovanými palubami dreadnoughtů pomocí vysokého úhlu střelby, což bylo levnější než použití těžkých kanónů s pancířem.
- Původní plán instalace houfnic v Pola zahrnoval otočný podvozek s pancéřovou kopulí umožňující 360° obrat.
- První mobilní houfnice M. 14 byla použita k prvnímu výstřelu v lednu 1915 v Tarnówe, Rakouské Polsko.
- Jedna houfnice byla použita nacistickým Německem během druhé světové války k ostřelování pevnosti Ouvrage Schoenenbourg.
- Životnost hlavně houfnice byla omezena na 1000 výstřelů.
Časté otázky
K čemu byla 42 cm Haubitze M. 14/16 primárně určena?
Byla určena k pronikání slabě pancéřovanými palubami moderních dreadnoughtů pomocí vysokého úhlu střelby.
Proč byla houfnice preferována před těžkými kanóny pro pobřežní obranu?
Houfnice byly levnější, mohly být skryty za terénními překážkami a nevyžadovaly těžké pancéřování jako kanóny.
Jak byla houfnice nasazena během druhé světové války?
Jedna houfnice byla použita Německem k ostřelování pevnosti Ouvrage Schoenenbourg a nasazena při obléhání Leningradu a Sevastopolu.
Jaká byla životnost hlavně houfnice?
Životnost hlavně byla hodnocena na přibližně 1000 výstřelů.