Semovente 75/18
Semovente 75/18 (italsky semovente = samohybný kanon) bylo italské samohybné dělo používané ve druhé světové válce.
Specifikace
| Země původu | Italské království |
|---|---|
| Zavedení | 1942 |
Popis
Semovente 75/18 bylo italské samohybné dělo druhé světové války, které vzniklo montáží 75mm houfnice s délkou hlavně 18 ráží na podvozek středních tanků M13/40, později M14/41 a M15/42. První prototyp byl sestaven a dodán v únoru 1941, pouhých 13 měsíců po prvním tanku M13/40, na jehož podvozku byl založen. Konstrukce využívala nýtované ocelové pláty, které byly silnější (až 50 mm), ale méně skloněné než u původního tanku. Posádka byla umístěna v nízké a prostorné nástavbě v přední části vozidla, zatímco motor byl oddělen vzadu. Hlavní zbraň, 75mm houfnice, měla náměr od -12° do +22° a odměr 18° doleva a 20° doprava. Vozidlo přepravovalo 44 nábojů pro houfnici a jeden volně uložený kulomet, přičemž posádku tvořili řidič, velitel/střelec a nabíječ/radista.
Podvozek a zavěšení byly převzaty z tanku M13/40, včetně listových per. Vozidlo mělo nízkou siluetu a silnější čelní pancíř než původní tank. Výzbroj byla doplněna střešním kulometem (nejprve 6,5mm Breda, později 8mm), a v některých případech byl kulomet vynechán. Vozidlo bylo vybaveno radiostanicí RF1 CA s interkomem a několika pozorovacími a zaměřovacími přístroji.
Bojové nasazení a služba
Semovente 75/18 bylo nasazeno v severoafrické kampani a během spojenecké invaze na Sicílii, kde poskytovalo palebnou podporu tankovým jednotkám. Přestože nebylo určeno k boji proti tankům, jeho 75mm houfnice mohla díky kumulativní munici (HEAT) probít až 80 mm pancíře na vzdálenost 500 metrů, což umožňovalo ničit i americké tanky M3 Grant a M4 Sherman. Vozidla byla organizována v dělostřeleckých skupinách obrněných divizí, kde tvořila důležitou součást palebné síly.
Po kapitulaci Itálie v roce 1943 bylo asi 131 vozidel zabaveno Němci, kteří objednali výrobu dalších 55 kusů. Semovente 75/18 byla nasazena v několika německých divizích a útočných dělostřeleckých brigádách v Itálii a na Balkáně. Přes své limity (stísněný vnitřní prostor, slabší motor u starších verzí) bylo považováno za nejefektivnější italské obrněné vozidlo druhé světové války.
Varianty
U této varianty byla demontována hlavní výzbroj a nahrazena dvojicí kulometů ráže 8 mm (podvozek M13/40) nebo jedním 13,2 mm kulometem (podvozek M14/41 a M15/42); vozidlo bylo vybaveno pozorovacími přístroji a druhou radiostanicí.
Zajímavosti
- První prototyp Semovente 75/18 byl sestaven a dodán již 10. února 1941, tedy jen 13 měsíců po prvním tanku M13/40.
- V severoafrické kampani některé posádky odstranily svá sedadla, aby mohly převážet až 100 kusů munice místo standardních 44.
- Semovente 75/18 bylo jediné italské obrněné vozidlo, které bylo podle spojeneckých tankistů skutečně obávané.
- Po italské kapitulaci Němci zabavili 131 kusů a objednali výrobu dalších 55 vozidel tohoto typu.
- Největšího úspěchu dosáhla vozidla Semovente 75/18 během bitvy u Gazaly 10. června 1942, kde pomohla odrazit útok britských tankových pluků.
Časté otázky
Na jakých podvozcích byla Semovente 75/18 stavěna?
Vozidla byla stavěna na podvozcích tanků M13/40, M14/41 a M15/42.
Jak silný pancíř mělo Semovente 75/18?
Čelní pancíř dosahoval tloušťky až 50 mm, což bylo více než u původního tanku M13/40.
Jaká byla hlavní výzbroj tohoto samohybného děla?
Hlavní výzbroj tvořila 75mm houfnice s délkou hlavně 18 ráží (Obice da 75/18 modello 34).
Jaký byl maximální počet převážené munice pro hlavní zbraň?
Standardně bylo ve vozidle 44 kusů munice, v některých případech až 100 kusů po odstranění sedadel.