třída Scharnhorst
Třída Scharnhorst (jinak též třída Gneisenau) byla třída bitevních křižníků (zpočátku označovaných jako bitevní lodě) německé Kriegsmarine.
Specifikace
| Země původu | nacistické Německo |
|---|
Popis
Třída Scharnhorst byla německá třída bitevních křižníků, původně označovaných jako bitevní lodě, postavená v letech 1935–1939. Celkem byly postaveny dvě jednotky, Scharnhorst a Gneisenau. Vývoj této třídy byl ovlivněn politickými a vojenskými omezeními, zejména versailleskou smlouvou a anglo-německou námořní dohodou, které limitovaly výtlak a ráži kanónů. Hitler preferoval rychlá plavidla s výzbrojí 280mm kanónů, aby se vyhnul zdržení stavby a politickým komplikacím. Námořnictvo však prosadilo silnější výzbroj a pancéřování, což vedlo k lodím rychlým a dobře chráněným, ale s menší palebnou silou než jejich protějšky.
Konstrukce plavidel zahrnovala silné pancéřování o hmotnosti 14 245 tun, což představovalo 44 % výtlaku, s hlavním bočním pancířem až 350 mm. Hlavní výzbroj tvořilo devět 280mm kanónů ve třech věžích, sekundární výzbroj zahrnovala 150mm, 105mm, 37mm a 20mm kanóny. Pohonný systém tvořilo dvanáct kotlů Wagner a tři parní turbíny o výkonu 160 100 hp, umožňující rychlost až 32 uzlů. Dosah se pohyboval kolem 6200–7100 námořních mil při rychlosti 19 uzlů. V letech 1938–1939 byla provedena modifikace prodloužením přídi na tzv. atlantickou příď, zlepšující plavbu v rozbouřených vodách, a posílení lehké protiletadlové výzbroje.
Bojové nasazení a služba
Oba bitevní křižníky třídy Scharnhorst byly aktivně nasazeny během druhé světové války, často operovaly společně v Atlantiku proti spojenecké lodní dopravě. V roce 1940 se střetly s britským bitevním křižníkem HMS Renown a potopily britskou letadlovou loď HMS Glorious spolu s doprovodnými torpédoborci HMS Ardent a HMS Acasta. V únoru 1942 během operace Cerberus úspěšně unikly Lamanšským průlivem z Francie do Německa, což vyvolalo značný poprask ve Velké Británii. Gneisenau byl však krátce poté těžce poškozen leteckým útokem a do konce války nebyl opraven, nakonec byl roku 1945 potopen Němci, aby zablokoval přístup do Gdyně. Scharnhorst se v roce 1943 zapojil do operací proti spojeneckým konvojům do Sovětského svazu a v prosinci téhož roku byl potopen britským královským námořnictvem v bitvě u Severního mysu.
Zajímavosti
- Třída Scharnhorst byla původně označována jako bitevní lodě, ale později jako bitevní křižníky.
- Pancéřování lodí tvořilo 44 % jejich výtlaku, což je velmi vysoký podíl.
- Obě plavidla dostala v letech 1938–1939 prodlouženou tzv. atlantickou příď pro lepší plavbu v Atlantiku.
- Plánované přezbrojení třídy Scharnhorst 380mm kanóny se neuskutečnilo kvůli válečným okolnostem.
- Gneisenau byl poškozen přímým zásahem 454kg pumy, což vedlo k jeho vyřazení z provozu.
Časté otázky
Kolik jednotek třídy Scharnhorst bylo postaveno?
Byly postaveny dvě jednotky této třídy – Scharnhorst a Gneisenau.
Jaká byla hlavní výzbroj třídy Scharnhorst?
Hlavní výzbroj tvořilo devět 280mm kanónů ve třech dělových věžích.
Jaká byla maximální rychlost těchto bitevních křižníků?
Maximální rychlost dosahovala 32 uzlů.
Proč nebyla třída Scharnhorst přezbrojena 380mm kanóny?
Přezbrojení se neuskutečnilo kvůli válečným okolnostem a zdržení oprav.