Bitva na Ceru

Napětí mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem vygradovalo po anexi Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem v roce 1908 a po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu v červnu 1914, který spustil červencovou krizi a následné vyhlášení války Rakousko-Uherskem Srbsku 28. července 1914.

Rakousko-uherské velení plánovalo rychlý útok na Srbsko s cílem překvapit srbské síly a využít území Bosny a Hercegoviny a Sremu jako zázemí. Srbská armáda byla po balkánských válkách vyčerpaná, nedostatečně vyzbrojená a měla omezené zásoby munice, ale disponovala zkušenými veterány a vysokou morálkou. Rakousko-Uhersko nasadilo méně vojáků, než původně plánovalo, kvůli přesunu části armády na východní frontu proti Rusku.

Rakousko-uherské síly pod velením generála Oskara Potioreka měly za cíl obsadit údolí řeky Driny a postupovat přes Šabac a Loznici směrem na Valjevo a Užice. Síly čítaly přibližně 200 000 mužů, z nichž 40 % tvořili jižní Slované z Rakousko-Uherska.

Srbské království mělo k dispozici asi 180 000 mužů rozdělených do 1., 2., 3. a Užické armády, vedených generály Stepa Stepanović, Petar Bojović a Pavle Jurišić Šturm. Srbové upřednostnili defenzivní strategii a konsolidovali obranu v pohoří Cer, které bylo vhodnou obrannou linií.

Bitva začala večer 15. srpna 1914, kdy srbské jednotky narazily na rakousko-uherské předmostí na úpatí hory Cer. Následovaly prudké boje, které trvaly celou noc a další den, během nichž rakousko-uherské jednotky utrpěly těžké ztráty a byly nuceny ustoupit.

Srbové se pokusili o protiútok na Šabac, ale neuspěli u řeky Dobrava. Boje pokračovaly u Rasulijači a Kosanin Gradu, které Srbové po několika dnech obsadili za vysokých ztrát. Dne 20. srpna dosáhly srbské jednotky řeky Driny, což donutilo rakousko-uherské vojsko k panickému ústupu přes řeku zpět do Bosny a Hercegoviny.

Po krátkém obléhání byl 24. srpna obsazen Šabac a Srbové dosáhli i řeky Sávy, čímž skončila první rakousko-uherská ofenzíva proti Srbsku.

Odhady ztrát se liší: Srbské ztráty činily přibližně 3 000 až 5 000 mrtvých a 15 000 raněných. Rakousko-uherské ztráty byly vyšší, uvádí se 6 000 až 10 000 mrtvých, 30 000 raněných a 4 500 zajatých. Celkové rakousko-uherské ztráty tak dosahují kolem 40 000 mužů. Obě strany utrpěly těžké ztráty na životech i materiálu, přičemž Srbové spotřebovali během bitvy 35 tisíc kusů dělostřelecké munice, což odpovídalo celoroční produkci jejich muničních továren.

Bitva u Ceru byla prvním vítězstvím Dohody nad Ústředními mocnostmi v první světové válce a výrazně zvýšila morálku spojeneckých armád. Srbské vítězství přilákalo mezinárodní pozornost a podporu, a to jak politickou, tak humanitární a vojenskou.

Porážka rakousko-uherských sil pod velením Potioreka znamenala jeho ponížení a přípravu na druhou invazi do Srbska, přičemž morálka rakousko-uherských vojáků byla výrazně otřesena. Bitva také znamenala historicky první letecký souboj v dějinách válek, který vedl k rychlému zavedení kulometů na letadlech obou stran.

V Srbsku je bitva považována za symbol obrany národa a byla připomínána v kultuře, například hudební skladbou "Marš na Drinu" a filmem stejného názvu z roku 1964.