Bitva u Tannenbergu

Bitva u Tannenbergu se odehrála v prvních týdnech první světové války, kdy Rusko zahájilo ofenzívu do Východního Pruska s cílem porazit německé síly, odříznout Královec a obsadit ústupové cesty k dolní Visle. Velitel severozápadního frontu generál Jakov Žilinskij vydal 13. srpna 1914 rozkaz k postupu 1. a 2. ruské armádě do Východního Pruska. Rusové však čelili problémům s nedostatkem těžké techniky, špatnou koordinací a zásobováním, zatímco Němci disponovali pevnými opevněními a efektivní železniční sítí.

Německá 8. armáda pod velením Maxmiliána von Prittwitze nejprve čelila ruskému postupu u Gumbinnen, kde byla nucena ustoupit. Po této události byl Prittwitz nahrazen generálem Paulem von Hindenburgem a jeho štábním náčelníkem Erich Ludendorffem, kteří připravili plán na obklíčení a zničení ruské 2. armády. Tento plán využíval rychlých přesunů po železnici a špatné koordinace mezi ruskými armádami.

Ruskou 2. armádu vedl generál Alexander Samsonov, zatímco 1. armádě velel Paul von Rennenkampf. Obě ruské armády tvořily severozápadní front pod velením generála Žilinského, jehož zásahy do velení a špatná koordinace mezi Samsonovem a Rennenkampfem negativně ovlivnily průběh bojů. Německou 8. armádu tvořily jednotky včetně I., XVII. a I. rezervního sboru, pod velením nově jmenovaného Hindenburga a Ludendorffa. Němci plánovali využít vnitřní linie a železniční dopravy k rychlému přesunu sil a obklíčení ruských vojsk, přičemž proti Rennenkampfovi ponechali jen slabou jezdeckou clonu.

První střety mezi ruskými a německými jednotkami proběhly 23. srpna u Orlau, kdy Samsonovova armáda postupovala na německé pozice. Samsonov obdržel rozkaz útočit na údajně slabé německé linie, přestože jeho štáb navrhoval změnu plánu, kterou však Žilinskij zamítl. Nedostatek koordinace a špatná komunikace mezi ruskými veliteli vedly k rozdělení 2. armády a ztrátě operační kontroly.

Německá 8. armáda pod velením Hindenburga a Ludendorffa využila zachycení ruských bezdrátových zpráv a informací od civilistů k plánování obklíčení. Německé jednotky postupně zaútočily na ruská křídla, obsadily klíčová místa jako Usdau a Neidenburg a postupně sevřely ruská vojska do smyčky.

28. srpna začaly intenzivní německé útoky na ruské pozice u Waplitz a dalších lokalit. Samsonov se pokusil o ústup, ale německé jednotky obsadily hlavní ústupové cesty. Po neúspěšném pokusu o prolomení obklíčení a po sebevraždě generála Samsonova skončila bitva 31. srpna katastrofální porážkou ruské 2. armády.

Ruské ztráty činily přibližně 30 000 mrtvých a raněných a 92 000 zajatých, přičemž z obklíčení se podařilo uniknout jen asi 15 000 mužům. Německé ztráty byly kolem 20 000 mrtvých a raněných. Tyto údaje jsou doložené v českých zdrojích; odhady se však mohou lišit.

Bitva u Tannenbergu znamenala katastrofální porážku ruské 2. armády a výrazný úspěch německé 8. armády, což přineslo velkou prestiž generálům Hindenburgovi a Ludendorffovi. Následně 4. září 1914 začala bitva u Mazurských jezer, kde se německé jednotky střetly s ruskou 1. armádou pod velením Rennenkampfa. I zde Rusové čelili podobným problémům s velením a zásobováním, což vedlo k postupnému vytlačení ruských vojsk z Východního Pruska až k ruským hranicím.

Úspěchy německé armády v této východní kampani byly umožněny rychlými přesuny po železnici a efektivním využitím rozdělených ruských sil. Bitva také ukázala důležitost šifrování komunikace, neboť ruské nezabezpečené radiové zprávy výrazně pomohly Němcům v plánování operací.