Bitva u řeky Fej

Bitva u řeky Fej se odehrála v době, kdy byla Čína rozštěpena v důsledku občanských válek a invazí nomádských kmenů ze severu a západu. Dynastie Ťin byla po sérii konfliktů vytlačena ze severní Číny a přežila pouze na jih od řeky Jang-c’, kde vznikla tzv. Východní Ťin.

Na severu se mezitím prosadila říše Raná Čchin, která pod vedením Fu Ťiena sjednotila severní Čínu a začala vyvíjet tlak na jižní stát Ťin. Po dobytí strategického města Siang-jang v roce 379 a neúspěšném pokusu Ťinů o jeho znovudobytí v roce 383 se Fu Ťien rozhodl pro masivní invazi na jih, která vyústila v bitvu u řeky Fej.

Raná Čchin shromáždila obrovskou armádu, která podle některých zdrojů čítala až 600 000 pěšáků a 270 000 jezdců, i když tyto počty mohou být přehnané. Vojsko bylo mnohonárodnostní, složené z různých etnik a často špatně vycvičené a demoralizované.

Východní Ťin nasadila elitní Beifu armádu o síle přibližně 80 000 mužů, vedenou generály Sie Süanem a Sie Š’ a pod strategickým dohledem premiéra Sie Ana. Ťinská armáda byla dobře vycvičená a disciplinovaná, což se ukázalo jako klíčové v nadcházející bitvě.

Bitva začala v listopadu 383, kdy se armády střetly u řeky Fej v dnešní provincii An-chuej. Ťinská armáda, ač výrazně slabší početně, využila taktiky a morální převahy. Podle jedné z verzí vyslal generál Sie Süan posla k veliteli Fu Žungovi s návrhem, aby se čchinské vojsko stáhlo od břehu řeky a umožnilo Ťinům přebrodit řeku a utkat se v řádné bitvě.

Fu Žung na návrh přistoupil v domnění, že tím získá taktickou výhodu, ale během přeskupování vznikl v jeho armádě chaos a rozšířila se fáma, že ustupují kvůli porážce. Vzápětí ťinské oddíly překročily řeku a zaútočily na týl čchinské armády.

V důsledku paniky a dezorganizace se vojsko Rané Čchin zcela rozpadlo. Fu Žung byl zabit při pokusu zastavit ústup a většina jeho armády byla smetena v hromadném úprku. Ťinská armáda utrpěla jen malé ztráty a využila chaosu k pronásledování a zničení protivníka.

Podle anglické Wikipedie zahynulo v důsledku bitvy a následného ústupu 70–80 % vojska Rané Čchin, přesná čísla však nejsou doložena. Ztráty Východní Ťin byly malé, ale konkrétní údaje zdroje neuvádějí.

Vítězství Východní Ťin u řeky Fej znamenalo odvrácení bezprostřední hrozby zániku jižní čínské říše a zachování její nezávislosti. Porážka vedla k rozpadu Rané Čchin, která se v následujících letech rozpadla pod tlakem vnitřních povstání a separatistických hnutí.

Bitva je považována za jeden z nejvýznamnějších střetů čínských dějin, protože zajistila přežití jižních čínských států a oddálila sjednocení Číny až do vzniku dynastie Suej v roce 589. Významně také ukázala důležitost disciplíny, morálky a velení nad pouhou početní převahou.