Bitva u Milvijského mostu

Na počátku 4. století se v Římské říši začal rozpadat systém tetrarchie, který zavedl císař Dioklecián. Tento systém měl zajistit stabilitu říše rozdělením vlády mezi dva augusty a dva caesary, avšak po Diokleciánově abdikaci se jednotliví vládci začali přít o moc.

Po smrti císaře Galeria v roce 311 ovládal Konstantin Galii, Maxentius Itálii, Licinius Illyrii a Maximinus Daia východní provincie. Maxentius byl v Itálii neoblíbený a obával se útoku ze strany Konstantina, proto plánoval vojenskou akci proti němu. Konstantin však zareagoval rychleji a rozhodl se zaútočit na Itálii, čímž konflikt vyvrcholil bitvou u Milvijského mostu.

Konstantin měl k dispozici asi 40–50 tisíc mužů, přičemž část jeho armády byla zaneprázdněna v Británii. Maxentius postavil proti němu přibližně 190 000 vojáků, z nichž polovinu ponechal poblíž Benátek z obavy před vpádem Licinia z Illyrie.

Konstantin byl považován za schopného stratéga a jeho vojsko tvořili zejména galská jízda a legionáři vycvičení v bojích s Germány. Maxentius se rozhodl postavit Konstantinovi u Milvijského mostu, kde se připravil na rozhodující střet.

Bitva se odehrála 28. října 312 u Milvijského mostu přes řeku Tiberu na severu Říma. Maxentius zvolil místo bitvy u mostu, vedle kterého nechal postavit ještě jeden pontonový most, aby zajistil možnost ústupu.

Konstantinova galská jízda a legionáři rozvrátili řady Maxentiovy armády, která byla sevřena mezi řekou a vlastními pozicemi. Když Maxentius viděl, že prohrává, rozhodl se ustoupit zpět za hradby Říma, ale při ústupu museli jeho vojáci znovu překročit most.

Pontonový most se pod náporem ustupujících zřítil, což způsobilo paniku a zmatek v Maxentiových řadách. Mnoho vojáků se pokusilo přeplavat řeku, ale kvůli těžké zbroji byli strženi proudem a utonuli. Sám Maxentius při pokusu o ústup zahynul v řece Tibeře.

Přesné počty ztrát nejsou ve zdrojích doloženy. Je uvedeno, že většina Maxentiovy armády byla pobita nebo zajata, zatímco ztráty Konstantinovy armády nejsou specifikovány.

Po vítězství vstoupil Konstantin do Říma, kde byl vítán jako osvoboditel a veřejně vystavoval Maxentiovu hlavu jako trofej. Okamžitě rozpustil pretoriánskou gardu, která bojovala na Maxentiově straně, čímž odstranil významnou oporu předchozích císařů.

Bitva znamenala konec systému tetrarchie a umožnila Konstantinovi stát se jediným vládcem západní části Římské říše. Vítězství bylo připsáno Kristu, což vedlo k radikální změně náboženské politiky ve prospěch křesťanství a připravilo půdu pro vydání Milánského ediktu v roce 313, který zaručil svobodu vyznání křesťanům.

Konstantin později přenesl hlavní sídlo říše do nově vybudované Konstantinopole. Bitva u Milvijského mostu tak měla zásadní vliv na další vývoj evropských dějin a postavení křesťanství v římském světě.