Bitva na Trebii

Bitva na řece Trebia se odehrála v rámci druhé punské války, která vypukla v roce 218 př. n. l. po dlouhodobém soupeření mezi Římem a Kartágem o nadvládu ve Středomoří. První punská válka skončila porážkou Kartága a ztrátou Sicílie, Sardinie a Korsiky, což vyvolalo v Kartágu silnou nenávist vůči Římu, zejména v rodině Barků.

Po potlačení žoldnéřského povstání v Kartágu se Hamilkar Barkas a jeho rodina zaměřili na expanzi v Hispánii, kde získali nové zdroje a moc. Hannibal, syn Hamilkara, po dobytí města Sanguntum, které bylo spojencem Říma, vyprovokoval Římany k vyhlášení války a následně zahájil slavný pochod přes Pyreneje a Alpy do Itálie.

Kartaginskou armádu vedl Hannibal, který disponoval 10 000 jezdci a 20 000 pěšáky. Jeho vojsko bylo složeno z různorodých jednotek včetně numidské jízdy, iberské pěchoty a slonů, a po příchodu do Itálie se k němu přidávali i galští spojenci.

Římskou armádu vedli konzulové Sempronius Longus a Publius Cornelius Scipio, kteří měli k dispozici 4 000 jezdců a 32 000 pěšáků. Římané doufali, že díky své disciplíně a početní převaze v pěchotě dokážou Hannibala porazit.

Po příchodu do severní Itálie se Hannibalovi podařilo získat podporu místních Galů a zvítězit v předchozí bitvě u řeky Ticino. Římské velení se rychle přesunulo do oblasti a spojilo své síly, přičemž velení převzal Sempronius Longus kvůli zranění Scipiona.

Hannibal využil numidskou jízdu k vyprovokování Římanů k boji a nalákal je do předem připravené pasti. Římané museli přebrodit ledovou řeku Trebia, což je značně oslabilo a demoralizovalo, zatímco kartaginské vojsko bylo připravené a odpočaté.

V průběhu bitvy Hannibalova lehká pěchota ustoupila za hlavní linii, zatímco jeho jízda a sloni rozvrátili římská křídla. Skrytá jednotka pod velením Magona udeřila na Římany zezadu, což vedlo k rozkladu římské formace a masakru většiny jejich sil.

Část římské armády se sice probila středem kartaginské sestavy a unikla do Placentie, avšak většina byla zničena nebo rozprášena.

Podle české Wikipedie padlo v bitvě 26 000 Římanů. O ztrátách na straně Kartáginců zdroj spolehlivá čísla neuvádí.

Porážka u Trebie znamenala pro Římany těžkou ztrátu a otevřela Hannibalovi cestu k dalšímu postupu do Itálie. Hannibal následně zvítězil i v bitvě u Trasimenského jezera a poté v legendární bitvě u Kann.

Tyto úspěchy však nevedly k pádu Říma, ale naopak posílily jeho odhodlání Kartágo zničit. Bitva na řece Trebia tak byla jedním z klíčových momentů druhé punské války a přispěla k dlouhodobému vzestupu Říma jako světové velmoci.