Bitva u mysu Eknomos

V roce 264 př. n. l. vypukla První punská válka mezi Kartágem a Římem, jejímž hlavním sporem byla kontrola nad městem Messana na Sicílii a širší nadvláda nad ostrovem. Kartágo bylo tradiční námořní mocností v západním Středomoří, zatímco Řím byl převážně pozemní mocností, která ovládla většinu Itálie jižně od řeky Pád.

Válka na Sicílii se dostala do patové situace, protože Kartáňané se soustředili na obranu svých opevněných pobřežních měst, která mohla být zásobována po moři, zatímco Římané měli převahu na souši. V důsledku toho se hlavní boje přesunuly na moře, kde Římané neměli zkušenosti, a Kartáňané se snažili využít své námořní převahy.

Kartáginská flotila čítala asi 350 válečných lodí, převážně kvinkvérémů, a byla vedena Hannonem a Hamilcarem. Římská flotila měla 330 válečných lodí a neznámý počet transportních lodí, pod velením konzulů Marka Atilia Régula a Lucia Manlia Valsa Longa. Římané na lodě naložili přibližně 26 000 vybraných legionářů s cílem přistát v Africe a ohrozit kartáginské území.

Obě strany věděly o plánech protivníka a připravily se na rozhodující střet u jižního pobřeží Sicílie. Kartáňané chtěli využít své zkušenosti v manévrování lodí, zatímco Římané spoléhali na početní převahu a novinku v podobě korvusu, zařízení umožňujícího přepadávání nepřátelských lodí.

Římská flotila byla uspořádána do čtyř nesouměrných eskader, přičemž první dvě vedly v klínu, s konzulskými hexarémy na špici. Kartáňané byli rozmístěni do tří eskader v jedné linii, s levým křídlem posunutým vpřed.

Po setkání se Kartáňané pokusili o lest, kdy střední eskadra pod velením Hamilcara předstírala ústup, aby rozbila římské formace. Římané je pronásledovali, čímž vznikla mezera mezi jejich předními a zadními eskadrami. Kartáňané využili situace a zaútočili na zadní římské eskadry z boků, aby se vyhnuli korvusu.

Bitva se rozpadla na tři samostatné boje. Římské zadní eskadry se stáhly k pobřeží a zaujaly obrannou pozici, zatímco střední eskadry bojovaly s kartáginským středem. Po dlouhém a zmateném boji kartáginské lodě ztratily morálku a ustoupily. Římané pak zaútočili na zbývající kartáginské eskadry, obklíčili je a donutili k zajetí 50 lodí. Celkově Kartáňané ztratili 30 lodí potopených a 64 zajatých, Římané 24 lodí potopených.

Kartáginské ztráty činily 30 lodí potopených a 64 zajatých, s odhadem 30 000 až 40 000 mužů ztracených, většina z nich byla zajata. Římané ztratili 24 lodí a přibližně 10 000 mužů. Tyto údaje jsou založeny na historických pramenech, přičemž přesné počty se mohou lišit.

Po bitvě Římané přistáli na Sicílii, aby opravili lodě a odpočinuli si, a poté pokračovali v invazi do Afriky, kde oblehli Aspis. Kartáginská flotila se stáhla do domácích vod a připravovala se na další střety. Římané oslavili vítězství, přičemž Manlius získal triumf.

Invaze do Afriky vedla k dalším bojům a nakonec k mírovým jednáním, která však byla odmítnuta kvůli tvrdým podmínkám. Válka pokračovala až do roku 241 př. n. l., kdy Římané zvítězili v bitvě u Aegatských ostrovů a zajistili si nadvládu v západním Středomoří. Výstavba rozsáhlé flotily během války položila základy římské námořní dominance na dalších 600 let.