Bitva u Herákleie

Tarentum, řecká kolonie v jižní Itálii (Magna Graecia), se obávala římské expanze po třetí samnitské válce a ztráty nezávislosti. Demokratická frakce v Tarentu byla proti Římu, zatímco aristokraté byli ochotni se podřídit, aby získali zpět moc. Napětí vyvrcholilo poté, co Římané porazili spojence Tarentu a obsadili řecké kolonie v jižní Itálii.

Tarentum proto požádalo o pomoc Pyrrha, krále Epiru, který měl zájem na podpoře řeckých měst v Itálii a plánoval využít konfliktu k získání prostředků na obnovení své moci v Makedonii a následný útok na Kartágo. Římané mezitím mobilizovali několik armád, aby čelili hrozbě Pyrrhových sil a zajistili si kontrolu nad jižní Itálií.

Pyrrhus před odchodem z Epiru uzavřel spojenectví a získal vojáky a finance od Ptolemaia Kerauna a slíbenou pomoc od Ptolemaia II. Philadelpha z Egypta, včetně 9 000 vojáků a 50 válečných slonů. Dále získal jízdu z Thesálie a střelce z Rhodu. Jeho síly v Itálii čítaly odhadovaných 25–35 000 mužů.

Římané mobilizovali asi 80 000 vojáků rozdělených do čtyř armád, z nichž jedna pod velením konzula Publia Valeria Laevina postupovala k Tarentu a Heraclei s cílem odříznout Pyrrha od řeckých kolonií v Kalábrii. Laevinus měl asi 42 000 mužů včetně jízdy, lehké pěchoty a kopiníků.

Pyrrhus čekal na posily, ale když je nedostal, rozhodl se postavit Římanům na rovině u řeky Siris. Zaujmul pozici na levém břehu řeky a nasadil lehkou pěchotu k hlídkování při přechodu Římanů. Ti začali přecházet řeku za úsvitu a jejich jízda napadla Pyrrhovy průzkumníky.

Pyrrhus vedl svou jízdu do útoku, která rozrušila římské formace, zatímco jeho pěchota zahájila střelbu a postupovala s farnými falangami. Obě strany se střídavě snažily prorazit protivníka, bitva byla vyrovnaná a trvala dlouho. Pyrrhus kvůli nebezpečí ztráty morálky vojska vyměnil zbroj s tělesným strážcem, který byl zabit, což vyvolalo dočasný zmatek.

Pyrrhus pak nasadil válečné slony, kteří vyvolali paniku v římské jízdě a způsobili rozpad římských linií. Následný útok thessalské jízdy dokončil porážku Římanů, kteří ustoupili přes řeku. Pyrrhus tak získal pole bitvy.

Podle Dionysia Římané ztratili asi 15 000 mužů a měli tisíce zajatých, Hieronymus uvádí 7 000 mrtvých a 1 800 zajatých. Pyrrhovi vojáci ztratili podle Dionysia asi 13 000, podle Hieronyma asi 4 000. Přesná čísla nejsou spolehlivě doložena a liší se podle pramenů.

Po bitvě se k Pyrrhovi přidaly posily z jižní Itálie, ale řecké obyvatelstvo Rhegia, které chtělo přejít na jeho stranu, bylo římskými vojáky vyvražděno. Pyrrhus zahájil pochod směrem k Římu, dobyl několik menších měst v Kampánii a plenil Latium.

Jeho postup byl zastaven v Anagni, kde se setkal s druhou římskou armádou. Obával se nedostatku vojáků a stáhl se, přičemž Římané ho nenásledovali. Bitva ukázala, že Pyrrhova armáda může porazit Římany, ale za cenu vysokých ztrát, což vedlo k pojmu "Pyrrhovo vítězství" jako vítězství s příliš velkými ztrátami.