Kannae

Po první punské válce, ve které Kartágo utrpělo porážku a muselo opustit Sicílii a platit válečné náhrady, hledalo nové kolonie a zdroje bohatství. Kartaginské úsilí se soustředilo na Iberský poloostrov, kde Hamilkar Barkas a jeho nástupci podmanili jižní část Iberie a založili Carthago Nova. Řím se obával rychlého vzestupu Kartága a uzavřel s ním dohodu o hranici na řece Ebro.

Na počátku druhé punské války Hannibal překročil Alpy a způsobil Římanům několik zdrcujících porážek. Římané zvolili taktiku opatrnosti pod diktátorem Fabiem Maximem, ale v roce 216 př. n. l. byli zvoleni konzulové Paullus a Varro s příkazem střetnout se s Hannibalem v rozhodné bitvě. Napětí mezi veliteli a rozdílné povahy měly vliv na morálku římských vojáků.

Římané disponovali 16 legiemi, odhadovanou silou asi 80 000 mužů, z toho 55 000 těžkooděnců, 8-9 tisíc lehkooděnců a 6 000 jezdců. Kartaginské vojsko mělo asi 32 000 těžkooděnců, 8 000 lehkooděnců a 10 000 jezdců. Římané byli rozestaveni do 3 linií po 12 řadách, s těžkou jízdu na křídlech, zatímco Hannibal rozmístil slabší jednotky ve středu a elitní pěchotu a jízdu na křídlech, aby provedl obkličovací manévr. Velení Římanů se střídalo obden, přičemž Varro velel v den bitvy a byl považován za bojovně naladěného, zatímco Paullus byl opatrný.

Bitva začala střetem lehkooděnců a jízdních jednotek, kdy kartaginská jízda porazila římskou a obešla ji z boku a zad. Římané pak zaútočili na vysunutý střed kartaginských linií, kde Iberové a Galové drželi pozice jen krátce a byli nuceni ustoupit, což rozrušilo jejich formaci. Kartaginská libyjská pěchota na křídlech zaútočila na boky římského vojska, čímž došlo k rozbití římské formace.

Následně kartaginské vojsko vytvořilo tvar výdutě a dokončilo obklíčení římské armády, která byla sevřena a nemohla manévrovat. Hasdrubalova jízda uzavřela obklíčení a římské jednotky byly postupně zmasakrovány. Bitva trvala asi dvacet hodin a skončila totální porážkou Římanů.

Podle Livia bylo usmrceno 48 000 římských vojáků včetně konzula Paulla, dalších asi 10 000 padlo do zajetí. Ztráty Kartaginců činily kolem 6 000 mužů, převážně Iberů a Galů. Některé prameny uvádějí, že se zachránilo až 14 000 římských vojáků, jiný odhad hovoří až o 20 000 přeživších. Ztráty římské elity byly také značné, padlo mnoho senátorů a vojenských tribunů.

Bitva u Kann byla jedním z největších vojenských vítězství Hannibala a ukázala jeho taktické mistrovství, avšak nepřinesla mu rozhodující strategickou převahu. Několik italských měst se přidalo na stranu Kartága, ale římský spojenecký systém zůstal většinou neporušen. Kartaginské vítězství nebylo využito k dobytí Říma, protože Hannibalova armáda byla oslabena a postrádala obléhací materiál.

Kartaginský senát Hannibala nepodpořil dostatečně, což vedlo k nevyužití vítězství. Římané odmítli mírové nabídky a postavili nové armády, pokračovali ve válce dalších 14 let až do vítězství u Zamy. Bitva u Kann tak zůstala významnou vojenskou lekcí, ale bez zásadních politických důsledků.