Bitva u Egadských ostrovů

Bitva u Aegatských ostrovů byla vyvrcholením První punské války, která trvala 23 let a vyčerpala zdroje obou soupeřů. Kartágo bylo tradiční námořní velmocí západního Středomoří, zatímco Řím se v průběhu války stal významnou vojenskou silou v oblasti.

V letech předcházejících bitvě se vojenské operace omezily převážně na pozemní boje na Sicílii, protože většina římského loďstva byla zničena v předchozích bitvách a bouřích. Kartágo nedokázalo této situace využít a válka se dostala do patové situace, kterou prolomila až výstavba nové římské flotily financované soukromými prostředky bohatých občanů.

Římská flotila čítala přibližně 200 pětiveslic (quinquerem), které byly postaveny díky patriotismu a financím římských občanů. Velením byl pověřen konzul Gaius Lutatius Catulus, kterému asistoval praetor Quintus Valerius Falto. Římané se poučili z předchozích neúspěchů a zaměřili se na intenzivní výcvik posádek a inovace v konstrukci lodí, zejména upuštění od používání havranů (corvus), což zvýšilo stabilitu a manévrovatelnost lodí.

Kartaginská flotila byla rekonstruována a čítala kolem 250 lodí, z nichž část nebyla plně osazena posádkami. Velení převzal admirál Hanno. Kartaginské lodě byly navíc přetíženy zásobami určenými pro vojsko na Sicílii a jejich posádky postrádaly dostatečný výcvik.

Catulus nejprve oblehl sicilské město Lilybaeum a zablokoval jeho přístav, čímž přerušil zásobovací a komunikační linie Hamilkarova vojska na ostrově. Kartaginská flotila určená k vyproštění Lilybaea dorazila až v roce 241 př. n. l. a zakotvila poblíž Aegatských ostrovů, kde čekala na příznivý vítr.

V ranních hodinách 10. března 241 př. n. l. zadul příznivý vítr pro Kartágince, kteří se pokusili rychle vyrazit k Sicílii. Římské hlídky však jejich pohyb zpozorovaly a Catulus přerušil blokádu, aby vyrazil nepříteli vstříc. Kvůli zranění se Catulus bitvy osobně neúčastnil a velení převzal jeho zástupce Quintus Valerius Falto.

Římané odlehčili své lodě odstraněním stěžňů a plachet, čímž zvýšili jejich pohyblivost. Kartaginské lodě byly naopak těžkopádné a přetížené zásobami. V následném střetnutí získali Římané rychle převahu díky lepšímu manévrování a zkušenějším posádkám. Polovina kartaginské flotily byla potopena nebo zajata, zbytek unikl jen díky náhlé změně větru, která znemožnila Římanům pronásledování.

Podle anglické Wikipedie ztratili Římané 30 lodí potopených a dalších 50 poškozených. Kartaginci přišli o 50 lodí potopených (20 s celou posádkou), 70 lodí bylo zajato a 10 000 mužů padlo do zajetí. Česká Wikipedie uvádí, že polovina kartaginské flotily byla potopena nebo zajata. Přesné počty padlých a raněných nejsou spolehlivě doloženy.

Po drtivém vítězství Římanů byla obnovena blokáda Lilybaea, který byl brzy poté dobyt. Hamilkar Barkas a jeho armáda byli izolováni na Sicílii a Kartágu zůstalo jen několik málo pevností. Kartágo, neschopné vypravit novou flotilu a doplnit pozemní síly, bylo přinuceno uznat porážku a podepsat s Římem mírovou smlouvu.

Bitva u Aegatských ostrovů znamenala definitivní konec První punské války a přinesla Římu kontrolu nad Sicílií. Kartágo muselo zaplatit vysoké reparace a ztratilo svůj vliv ve Středomoří. Řím se tímto vítězstvím stal vedoucí vojenskou mocností v západním Středomoří a položil základy pro další expanzi.