Bitva u Vercell

V roce 113 př. n. l. vstoupila velká germánsko-keltská aliance v čele s Kimbry a Teutony do římské sféry vlivu a napadla Noricum, což vedlo k sérii římských porážek, včetně katastrof u Noreie, Burdigaly a Arausia. Tyto neúspěchy ohrozily stabilitu římské moci v Galii a přiměly Římany k vyslání stále větších armád proti germánským kmenům.

Po několika letech bojů a neúspěšných pokusů o zastavení Kimbrů a jejich spojenců byl v roce 104 př. n. l. povolán zkušený vojevůdce Gaius Marius, který postupně stabilizoval situaci, porazil Teutony a Ambrony a v roce 101 př. n. l. spojil síly s Quintem Lutatiem Catulem, aby čelil poslední velké invazi Kimbrů do Itálie.

Římskou armádu tvořilo podle zdrojů asi 52 000–54 000 mužů, převážně těžké pěchoty, rozdělených mezi zkušené veterány Gaia Maria a méně zkušené legionáře Quinta Lutatia Catula. Marius byl vrchním velitelem, Catulus velel středu linie a Sulla jízdě na pravém křídle.

Kimbrská armáda pod vedením krále Boioriga čítala podle antických pramenů 120 000 až 180 000 bojovníků, včetně 15 000 jezdců, přičemž moderní historikové jsou k těmto číslům skeptičtí, ale přesnější údaje nejsou doloženy. Kimbrové požadovali půdu k usazení, což Římané odmítli.

Po několika dnech manévrů a vyjednávání, která byla spíše formální, si Marius vybral otevřenou pláň Raudijských polí poblíž Vercell jako místo střetu. Římané zaujali výhodnou pozici čelem k západu, takže Kimbrové museli bojovat se sluncem v očích.

Bitva začala 30. července 101 př. n. l. Kimbrská jízda vyjela vpřed, následovaná hlavními silami. Marius rozdělil své vojsko na dvě křídla po 15 000 mužích, Catulus velel středu s 24 000 legionáři, Sulla velel jízdě na pravém křídle. Římané zaútočili jako první, když vycítili nervozitu Kimbrů způsobenou sluncem a odlesky zbroje.

Kimbrové zaútočili v klínu na střed římské linie, jejich jízda byla však zaskočena římskou jízdou pod Sullou a zatlačena zpět do vlastních řad, což způsobilo chaos. Catulus využil situace a vyslal svou pěchotu vpřed, zatímco římská křídla zaútočila na boky Kimbrů a obklíčila je.

Bitva se rychle změnila v masakr, když ustupující Kimbrové narazili na vozy v zadní části bojiště. V této fázi se mnoho Kimbrů vzdalo, zatímco král Boiorix a jeho šlechtici padli v boji. Římané dosáhli úplného vítězství.

Podle Gaia Maria bylo zabito 100 000 Kimbrů a mnoho tisíc dalších bylo zajato a zotročeno, včetně žen a dětí. Přesné ztráty na římské straně nejsou spolehlivě doloženy. Moderní historikové jsou k těmto číslům skeptičtí, ale jiné konkrétní odhady zdroje neuvádějí.

Vítězství u Vercell znamenalo definitivní konec germánské hrozby pro severní hranice Říma a praktické vyhlazení Kimbrů jako kmene. Římané získali tisíce zajatců, z nichž část mohla později sehrát roli v povstání gladiátorů během Spartakova povstání.

Bitva měla zásadní politické důsledky: Marius a Catulus sice uspořádali společný triumf, ale jejich spor o zásluhy přispěl k budoucí rivalitě mezi Mariem a Sullou, která vyústila v občanské války. Marius navíc udělil italským spojencům římské občanství bez souhlasu senátu, což znamenalo precedent pro další vojenské zásahy do římské politiky a oslabení autority senátu.

Tato událost předznamenala budoucí konflikty mezi vojenskými veliteli a senátem, které nakonec vedly ke konci římské republiky.